Pozor na bedly! Některé mohou být jedovaté, jiné jsou nejedlé, všímat si musíme hlavně jednoho znaku

Oblíbená houba - bedla vysoká

Bedla vysoká je jednou z oblíbených hub našich lesů. Roste od července až do října, vyskytuje se poměrně hojně, a to obvykle na okrajích smíšených lesů, na pasekách nebo nebo lesních mýtinách.

Oblíbená je hlavně pro svou specifickou lehce oříškovou chuť a vůni. Dá se připravit na mnoho způsobů. U nás se nejčastěji smaží na sádle a ochucuje kmínem, dá se udělat i v trojobalu, může se použít do smaženice i třeba do polévky. A hlavně, všude chutná výborně. 

Pozor na muchomůrky

Předností bedly pro méně zkušené houbaře je to, že je díky svému specifickému vzhledu (vysoké tenké noze a širokému klobouku) poměrně dobře rozpoznatelnou houbou. I ona má ale své dvojnice, s nimiž si můžete bedlu splést. Lidé se nejčastěji obávají záměny s jedovatými houbami, hlavně muchomůrkou zelenou.

Muchomůrka zelená má ale bíložlutý až žlutozelený klobouk a třeň vyrůstá z tzv. vajíčka (cípatě roztrhané pochvy, již se přímo přezdívá kalich smrti). Z pochvy vyrůstají i další muchomůrky, u nichž případně hrozí záměna – tedy muchomůrka jarní a tygrovaná. Oproti tomu má bedla třeň hlízovitě rozšířený. 

Podle čeho poznáte bedlu?

Bedlu vysokou v každém případě poznáte podle bělavého klobouku s nízkým, zaobleným tmavším hrbolkem uprostřed a hnědými odstávajícími šupinami (mladé plodničky mají klobouk celý nahnědlý). Na třeni má houba bělavý, posuvný prsten s dvojitým ostřím. Záměna s muchomůrkou však není jediná, k níž může dojít. Bedla vysoká má totiž spoustu příbuzných, z nichž některé jsou i jedovaté nebo nejedlé. 

Bedly nejedlé i jedovaté

Pozor si dejte hlavně na bedlu zahradní, která je známá i jako bedla červenající česká. Jak již název napovídá, roste v zahradách, ale i v parcích, což ji nejvíc odlišuje od bedly vysoké. Tato bedla je však mírně jedovatá a některým lidem může způsobovat nevolnosti. 

Podobné problémy může způsobit i bedla červenající, která roste v lesích, stejně jako bedla šedohnědá. Všem těmto třem bedlám je společné, že mají červenající dužninu. Ta je sice hned po rozkrojení bílá, během pár sekund na vzduchu se však zbarvuje do oranžova, postupně přechází do červena až rezavohněda (bedla zahradní červená méně). Celý povrch plodnice zčervená i po otlačení. Podle tohoto společného znaku tyto bedly poznáte. 

Co nám hrozí po konzumaci?

Nejvíc nebezpečná je však záměna s bedlou zahradní. Bedly šedohnědá a červenající mohou způsobovat problémy některým citlivějším jedincům. „Bedla červenající a šedohnědá může a občas vyvolá slabší či silnější alergickou reakci, u které někdy stačí prostě jen zvýšit příjem tekutin a nechat situaci přirozený průběh. Ale jindy to přesáhne hranice, nastává dehydratace a je lepší vyhledat lékařskou pomoc," upozorňuje ve facebookové skupině Houby její správce Robert Hanzlík, amatérský mykolog a provozovatel webu Houbaření.

Pokud jde o bedlu zahradní, ta vyvolá alergickou reakci až na výjimky pokaždé.

Pozor na staré atlasy hub

Bedly šedohnědá a červenající jsou ve starších publikacích a atlasech hub označovány jako jedlé houby. Jen u nich bývá upozornění, že nejsou tak chuťově kvalitní jako bedla vysoká. V novějších publikacích je proto bedla zahradní uváděna jako jedovatá a bedla červenající a šedohnědá jsou klasifikovány jako nejedlé. 

Jedovaté jsou i další druhy bedel - např. bedla ostrošupinná, poznáte ji podle prstenu, který nejde posouvat. I ona roste hlavně v zahradách a parcích. Jedovatá je třeba i bedla klamavá (ta má dobře vyvinutý prsten, na spodní straně s tmavšími šupinkami).

Jak ve skupině Houby upozorňuje její správce, Robert Hanzlík, vždy je vhodné mít co nejnovější atlas hub nebo si informace ověřovat u nějakého "elektronického", "internetového", pokud možno co nejvíce aktualizovaného atlasu hub.

Poznatky o tom, zda je houba jedlá nebo ne, se totiž v průběhu času mění u spousty druhů. 

Náš tip: Ty správné jedlé bedly si můžete připravit třeba na kmíně podle našeho video receptu.