Vynálezce a diplomat Benjamin Franklin musel mít brambory a kukuřici. Zlobil se na manželku, když mu neposlala sud jablek

Benjamin Franklin měl spoustu zájmů

Benjamin Franklin (17. ledna 1706 – 17.dubna 1790) se narodil v Bostonu a pocházel z chudých poměrů. Ty mu nedovolily dokončit ani základní školu. Znalosti a vzdělání doháněl četbou. Pracoval jako tiskař, později si v Pensylvánii otevřel tiskárnu.

Jako už bohatý respektovaný muž se podílel na Deklaraci nezávislých států a jako diplomat zastupoval nově vzniklý státní útvar v Británii a ve Francii.  Šíře jeho zájmů byla neuvěřitelná. Připomeňme jen, že mj. sestavil funkční hromosvod. Ve stejnou dobu ovšem hromosvod představil i „náš“ Prokop Diviš, kterému zůstalo prvenství. 

Brzy spát, brzy vstát!

Franklin byl nesmírně pracovitý a celý život dodržoval přísný denní řád. Každý den usínal kolem 22. večer, vstával v pět ráno a do času snídaně, kterou vyžadoval na osmou hodinu, psal nebo si četl. Informace o tom, co si dával k snídani, se nedochovaly. Zřejmě to bylo pečivo s medem, protože ten spolu s brusinkami, javorovým sirupem a kukuřicí patřil mezi jeho nejoblíbenější jídla.

Benjamin Franklin byl nadšeným propagátorem původního amerického jídla. K obědu, který byl pro něj hlavním jídlem dne, vyžadoval jídla z brambor a kukuřice. Pokud jde o maso, jednoznačně vítězilo krůtí.

Krocan, tofu i kapusta

Politik a vynálezce se nemohl smířit s tím, že americkým národním ptákem, jehož kresba je součástí státního znaku Spojených států, se stal orel bělohlavý, a ne jím navrhovaný krocan. V dopise dceři Sarah napsal: „Krocan je mnohem váženějším ptákem a zároveň skutečným domorodcem Ameriky...“

Franklin podporoval místní produkty a varoval před závislostí na zahraničním dovozu. Zajímal se ale i o jídla jiných kultur, oblíbil si například tofu. K jeho zásluhám patří i pěstování rebarbory a kapusty v Americe.

Bramborový diplomat

Ačkoli v 18. století už americké brambory dobývaly úspěšně Evropu, někteří lidé ve Francii si mysleli, že jde o nechutnou a jedovatou zeleninu. Franklin v době své diplomatické mise v Francii se snažil tyto myšlenky vyvrátit. To se mu zřejmě podařilo, protože lékárník Antoine-Augustin Parmentier ho pozval na hostinu, kde každý chod byl připraven z brambor.

Ve Francii ho zaujala vína, rád popíjel šampaňské, o kterém napsal, že „... je stálým důkazem toho, že nás Bůh miluje a rád nás vidí šťastné...“.

Jablkový závislák

Při pobytech v Londýně a Paříži Franklina nikdy nedoprovázela jeho žena Deborah, s kterou vychovali syna a dceru. Užíval si sice anglickou a francouzskou gastronomii, ale přitom mu chyběla obyčejná americká strava, na kterou byl zvyklý. Deborah mu musela posílat šunku, uzené hovězí maso, sušenou zvěřinu, kukuřičnou mouku, ale i brusinky a jablka.

Posledně jmenovaná jablka stojí za zmínku. V Evropě tehdy samozřejmě bylo k dispozici mnoho druhů jablek. Franklin ovšem vyžadoval odrůdy, které rostly jen v Americe. Když jednou v pravidelné zásilce s jídlem chyběl zrovna sud jablek, Franklin se za to na svou ženu velice zlobil a vytýkal jí to v dopise. 

Benjamin Franklin se dožil 84 let. Zemřel 17. dubna 1790 v domě své dcery ve Filadelfii obklopen rodinou.

Zdroje informací:

businessinsider.in:  A look at the daily routine of Benjamin Franklin, who didn't always follow his own 'early to bed, early to rise' advice

smithsonianmag.com: Ben Franklin: Patriot, Foodie

maefood.blogspot.com: What did Benjamin Franklin Eat?