Gastro glosa: Předvánoční stres, desítky druhů cukroví a pořád nic není hotový? Milé ženy a mámy, děláme si to samy...

Zrádné sociální sítě 

Možná žiju v bublině, ale podle příspěvků z různých facebookových skupin se peče cukroví už měsíc. Na zkoušku, jen tak, potrénovat... píšou k tomu vždycky dané uživatelky. Fotky plné čerstvých vanilkových rohlíčků a lineckého na mě vykukovaly začátkem října. A teď, v půlce listopadu, už se peče o sto šest. 

Některé hospodyňky stále píšou, že je to pořád "na zkoušku", jiné už "pálí ostrými", tedy skutečně zadělávají těsta na Vánoce. A fotek s desítkami druhů cukroví se to taky na sociálních sítích jen hemží. Proti gustu žádný dišputát, říkávala moje babička. Jen přemýšlím, zda si chceme my ženy život usnadnit, anebo je to právě naopak. Vzpomínám, jak jsem to měla já sama...

Rohlíčky malinké, řízečky propečené

Pekla jsem cukroví a chystala každoročně Vánoce od svých 18 let (v necelých 19 se mi narodil první syn). Konkrétně to znamenalo každý rok zhruba 20-26 druhů cukroví, na Štědrý den přesně daný předkrm (šunková rolka), přesně daná (slepičí) polévka, dva hlavní chody a dvě přílohy (aby si každý vybral), dort a cukroví. 

Zvyk z rodiny, tradice, kterou jsem léta chtěla dodržovat. Přišlo mi to normální a taky se to ode mě očekávalo tak nějak automaticky. Ve dvaceti to šlo (zejména proto, že jsem byla na mateřské dovolené). Ve třiceti to ještě taky šlo (i když už jsem do toho studovala vysokou školu).

Ve čtyřiceti to ještě pořád šlo. Jenže do toho práce v zaměstnání přibývalo a sil i vůle trochu ubývalo. Přesto jsem v té době stále pekla cukroví rodině a známým a stále vařívala to několikachodové menu. Celý prosinec jsem usínala kolem druhé v noci. Pak ráno do práce, z práce se synem na kroužky a pokračovat doma... s pečením, úklidem a tak dále. 

Nutno říct, že mě nikdo vyloženě nenutil. Jen z mé původní rodiny jsem měla nenápadné pokyny, že bych měla... mít rohlíčky co nejmenší a řízečky co nejkřupavější. Proč? Protože se to tak dělalo vždycky přece! No jo, jenže abych byla schopná dodržet všechny tradice, musela by se ze mě stát chobotnice. 

Lépe a méně

Pak jsem se rozvedla (Vánoce za tím nebyly), pár let žila s dětmi sama a poté se znova vdala. A najednou mohlo být a bylo všechno jinak. Nejen proto, že můj muž není Čech, nejen proto, že oba mí dospělí synové na tradicích starých 40 let nelpí. Důvodem je hlavně to, že už jsem "dost velká", abych si žila podle sebe.  

Možná můžu klidně říct, že jsem prostě na některé věci moc stará. My ženy sice zvládneme dělat pět až deset věcí najednou, ale přijde v životě chvíle, kdy to zkrátka dělat nechceme. 

Pečení mě pořád baví, ale stejně tak mě nesmírně baví moje práce a den má pořád jen 24 hodin. Tudíž už jsem před několika lety odbourala krabice cukroví na balkoně, sice peču, ale už ne pro regiment. Na Štědrý den máme mnohem skromnější (a už i trochu jiné) menu a na úklid k nám před adventem přijde paní, které to jde stejně líp než mně. 

Možná to stále není ideální, ale jedno vím jistě. Desítky příspěvků o cukroví na začátku října i listopadu mě nechávají úplně v klidu stejně jako poznámky o tom, co bych měla dělat...

Tak mám pro vás, milé ženy, jeden vzkaz. Dělejte si svátky po svém! Jestli chcete péct a máte na to čas, pečte. Jestli to nestíháte, není žádná ostuda mít na stole jen tři druhy cukroví nebo si je objednat. Neřiďte se ani "těmi internety", ale ani diktátem rodiny. A tradice u štědrovečerního stolu? Je to hezká věc, ale je-li vám to proti srsti, jezte si, co chcete. 

Třeba jako můj starší syn Mirek. Ve své nové rodině s ženou Veronikou na Štědrý den dělají polévku Tom kha gai, k ní řízek a bramborový salát, anebo krevety a salát. A jako dezert mají cukroví. Jen to, co jim chutná, ne to, co "by tam mělo být". 

Zdá se to šílené? Nezkombinovatelné? Pro mě inspirativní! Ne ani tak ve skladbě jídla, ale v tom, že si vytvořili tradice nové a dokonce je umně zkombinovali s těmi starými. Ale hlavně v tom, že si svůj život, a tím pádem i Vánoce, žijí podle sebe.