Bizarní jídelní výstřelky z historie: Podával se džem z rybího měchýře, vařilo se pivo s kohoutem a pekly se koláče s živými ptáky

Jídlo kolem světa

Jídelníček v dnešní době už není až tak lokální. Spousta dříve neznámých a nedostupných surovin se dováží. Není problém ochutnat autentické pokrmy různých zemí v řadě restauracích u nás. Navíc jsme máme možnost cestovat a zkoušet jídla v cizích zemích. A to nejen ta evropská, populární jsou kuchyně asijských států, jihoamerické i africké. Přesto se občas nad některými dřívějšími i současnými chutěmi zarazíme.

Pivo z mrtvých kohoutů

Středověké chutě byly opravdu zvláštní. Ve Francii a v Anglii se do piva přidával mrtvý kohout. Ten se nejprve dal do pytle a k němu se přidaly silně voňavé a aromatické bylinky. Pak se pytel vložil do sudu s pivem. A proč se to dělalo?

Důvodem byla víra, že se do piva dostanou kohoutí vlastnosti, tedy síla, elán a odvaha. Popíjeli ho kupodivu hodně velcí a silní muži, kteří chtěli být ještě větší a ještě silnější. 

Možná už ani nepřekvapí, že mrtvý kohout se někdy nahradil i živým...

Živí ptáci v koláči?

Ve středověké kuchyni se ještě zdržíme. Na velkolepých hostinách kuchaři kombinovali výrazně slané chutě s těmi výrazně sladkými v jednom pokrmu. Masová pečeně tak byla přelitá přeslazenou omáčkou. To si ještě dokážeme představit. Ale zaživa zapečené ptáky už moc ne.

Do slaných koláčů se pod křupavou krustu zapekli živí ptáci, většinou to byli kosové. Jak vypadala příprava takové koláče, si těžko dokážeme představit. Je pravda, že recept s postupem se nedochoval.

Džem z rybího měchýře

Dnes už se s tím asi běžně nesetkáte, ale v 19. století to bylo zcela normální. Z měchýřů jeseterových ryby se vymačkávala hmota tzv. isinglass (občas používaný český název je vyzina).

Ta se v Británii používala mj. k výrobě lepidla, ale nejvíc sloužila jako zahušťovadlo. Odtud už byl jen krok k využití vyziny jako suroviny do ovocných džemů, ale také jako želatiny do cukrovinek.

Pečínka z opice a jaguára

Španělští kolonizátoři jihu Ameriky byli v 16. století dost překvapeni, když zjistili, čím se živí některé indiánské kmeny. Mnoho druhů fazolí a kukuřice jim samozřejmě zachutnalo a tyto plodiny přivezli na starý kontinent. Pokud jde o maso, tady si inspiraci nevzali. Indiáni běžně jedli leguány, připravovali maso z morčat, ale i jaguárů, psů a dokonce opic.

A co podivného se ještě jedlo?

Staří Římané zase považovali za lahůdku hodně vykrmené plchy, což jsou hlodavci hodně podobní myším. Tito tvorové byli chováni ve speciálních klecích ve tmě a krmeni vlašskými ořechy, žaludy a kaštany. Ti nejtlustší (a prý i nejšťavnatější) se servírovali na hostinách bohatých Římanů.

Podobně se ve středověku pro změnu vykrmovaly volavky. Ještě malí ptáčci, kteří nevylétli z hnízda, se zavřeli do tmavé místnosti, kde pro ně běžnou rybí stravu nahradily vnitřnosti. Volavky se podávaly vařené.

Jídelních zvláštností bychom našli určitě víc. Prostě jiný kraj, jiný mrav!

Zdroje informací:

medium.com: 10 Bizarre Food Fads Throughout History: Head-Scratchers

history.co.uk: The weirdest food in history: From fish bladder jam to beaver tails 

foodtimeline.org: Ancient Mayan foods