Retro okénko: Pamatujete si limonády v jogurtových kelímcích? Olympus a Pompela chutnaly po citrusech, stály 1,50 Kčs

Limonády za socialismu

Limonády ze západu, jako třeba Coca-Cola, byly u nás sice v dobách socialismu vzácností, i tak toho bylo na zahnání žízně spousta. Většinou se sice pila jen voda se šťávou, existovala ale i spousta limonád, které se rozlišovaly hlavně na žluté a červené a prodávaly se v půllitrových či litrových skleněných lahvích.

Ty doplňovaly ochucené minerální vody, džusy v plechovce a také instantní nápoje jako Vitacit nebo Šuměnky, které se sice měly rozpouštět ve vodě, ale většina dětí je lízala z ruky. Nápoje Olympus a Pompela byly i tak v té době zjevením. 

Praktické balení

Zatímco dnešní děti jsou zvyklé na všemožná pitíčka v praktických baleních na cesty, před revolucí byly nejpraktičtější maximálně skleněné láhve, které navíc bývaly nedostatkovým zbožím, a často se v samoobsluhách stávalo, že limonádu prodali jen tomu, kdo přinesl prázdné láhve. A tak, když se objevily limonády v jiných obalech, bylo to něco. 

Velkým hitem mezi dětmi už byl tetraedr z Olomouce, což byl takový předchůdce současných nápojových kartonů v podobě jakéhosi sáčku, kterému jen stačilo odtrhnout růžek. Podle pamětníků se prodávala i jablečná limonáda v průhledném plastikovém sáčku s brčkem.

Údajně to bylo na spartakiádě v roce 1985 a někteří tvrdí, že na ní se poprvé objevily i limonády bez bublinek Olympus a Pompela, které se prodávaly v kelímcích o objemu 200 ml uzavřených hliníkovou fólií, jež připomínaly obaly od jogurtů. To z nich dělalo praktické nápoje, které bylo možné si zabalit na výlet nebo na svačinu do školy, tedy do té doby, než se protrhlo víčko a limonáda se vylila do aktovky.

Limonáda z nádraží

S novým výrobkem tehdy přišly Pražské cukrárny a sodovkárny, nápoje se tak daly sehnat většinou jen v Praze. Ostatně spousta tehdejších mimopražských dětí je měla spojené právě s výlety do naší metropole. Většina lidí vzpomíná, že se prodávaly na autobusovém nádraží na Florenci nebo na vlakovém Masarykově nádraží, kterému se tenkrát říkalo Praha střed.

„Olympus v Praze na Masaryčce... za 1,50 a k tomu piroh...“ vzpomíná třeba ve skupině Retromania uživatelka Romana a Robert zase píše: „Pompelu jsem miloval - stánek na Václaváku, buřt a pompela.“ Zajímavostí je, že Pompelu dávali ČSA, jak píše uživatel Mirek, „do čedokových speciálů… Burgas, Constanta atd.“

Chuť citrusů a plastu

Někteří Olympus zaměňují s tehdejšími džusy v plechovce, ty se ale jmenovaly Olymp. Podobný byl i nápoj Pomka, název Olympus nesly i některé klasické limonády ve skle. Společná jim byla právě citrusová příchuť. Podle pamětníků byl Olympus pomerančový a Pompela mandarinková, na kelímcích s Olympusem lze ovšem najít i nápis, že jde o mandarinkovou příchuť.

V každém případě mnozí vzpomínají, že spíš než po mandarinkách chutnala limonáda po plastovém kelímku a s přírodní ovocnou šťávou toho mnoho společného neměla, chuť byla hodně umělá. O chemickém složení svědčil i fakt, že nápoj byl schopen bílý kelímek obarvit na oranžovo. To ale tehdejším dětem moc nevadilo a nápoje přímo zbožňovaly. 

Náš tip: Máte-li rádi mandarinky, můžete vyzkoušet tyto nepečené mandarinkové řezy podle našeho video receptu.