Josef Maršálek: ​​​​​​​Pečení vás naučí trpělivosti a respektu k surovinám i k lidem, nikomu bych nedovolil, aby mi to zprotivil

Tvrdohlavost se vyplatila

Josef Maršálek patří mezi naprostou špičku mezi českými cukráři, bez přehánění by se dalo říct, že jeho jméno rezonuje i v Evropě. Zkušenosti, které nasbíral například ve Velké Británii, z něj totiž dělají uznávaného profesionála nejen na domácí scéně.

Milovník sladkých i slaných dezertů by však o hodně přišel, kdyby si Josef nešel už v období dospívání paličatě za svým snem stát se respektovaným cukrářem. Jeho zručnost, nápady a skvělé recepty můžete sledovat každé nedělní ráno v pořadu Buchty po ránu, pár detailů z Josefova života se zase dozvíte v následujícím rozhovoru.

Nelehké začátky

Josefe, co pro vás pečení znamená a jak se váš vztah k pečení vyvíjel během let, kdy jste ho začal sdílet s veřejností?
Pro mě je to konstantní vztah. Pečení je moje love affair. Já jsem si to řemeslo vydupal, vykřičel, vybrečel, a dokonce jsem musel odejít z domu, abych ho mohl vykonávat. Nikdy bych nikomu nedovolil, aby mi to řemeslo a vztah k němu zničil anebo zprotivil. Josef = pečení. Moje první sdílení proběhlo v magazínech myslím v roce 2017, v roce 2019 pak vyšla první kniha a dnes jich mám na kontě osm. K tomu další mediální práce, recepty pro rádio, sociální sítě, newsletter pro mé odběratele, recepty pro partnery a tak dále.

Jakým způsobem se vaše osobnosti s Terezou doplňují při pečení? Máte nějaké oblíbené rozdělení rolí?
Terezka je nezastupitelnou ženou z lidu, ptá se na věci, o kterých bych si myslel, že není důležité je vysvětlovat, ale je to přesně naopak. Tím, jak dlouho tohle řemeslo dělám, žiju v nějaké provozní slepotě. A všimněte si, že se Terezka dostává v rámci pořadu postupně k vykonání více a více profesionálních činností. Zkrátka se nám vypekla a hravě zvládne různé úkony v cukrářské nebo pekařské kuchyni.

Náhražky nebrat

Jaké jsou vaše oblíbené recepty?
Nemůžu říct, že bych měl některé víc oblíbené než jiné. Ale kynuté pečivo je prostě láska a práce s čokoládou také. Já nejsem vybíravý ani v práci, ani v jídle. Jsem vděčný. Pokud se jedná o lidi, tam už jsem velmi vybíravý. Ale to, myslím, přichází s věkem.

Takže neexistuje druh pečiva či sladkého, který nemůžete ani vidět?
Opravdu ne, jak říkám, jsem vděčný. Jídlem nepohrdám. Nemyslím si, že jsem někdy ochutnal věc, o které bych řekl, že už nikdy. Ale to se bavíme o čemkoliv vyrobeném z poctivých opravdových ingrediencí. Vadí mi třeba používání různých náhražek, jako jsou rostlinné krémy, kakaové pochoutky, stoprocentní tuk a tak dále. Takové věci rozhodně nejím. Nejsou dobré, tak to prostě je.

Pečete pro fanoušky v pořadu na České televizi každou neděli, ale co pečete, když zrovna nejste před kamerami? Máte nějaké oblíbené domácí recepty?
Čím jednodušší, tím lepší. U nás je pravidelně vánočka, kvasový chléb, jednou za čas nějaký zákusek a k rodinným oslavám dort. Ale tím, jak se u nás doma hodně natáčí, fotí se knihy, časopisy a tak dále, je u nás vždycky po ruce něco sladkého.

Kamarádka Tereza

Jak a kdo vybírá recepty určené k natáčení? Můžete přijít s nějakou dobrotou vy sami?
Před každou řadou se setkáváme se scenáristkou, dramaturgem, producentem a režisérem, dáme hlavy dohromady a vytvoříme zhruba třicet okruhů, ze kterých se pak vybere dvacet budoucích epizod nové série. Já doplním recepty podle svého uvážení, snažím se neopakovat, mám rád variabilitu a rozmanitost. Myslím, že kouzlo pořadu spočívá v tom, že se v každém dalším díle najde spousta nových informací.

Jak se vám s Terezou daří udržovat rovnováhu mezi profesionálním a osobním životem, když vaše práce a přátelství jsou poměrně silně propojené?
Terezka bydlí se svou rodinou u Prahy, já v jižních Čechách, takže se vídáme málo, ale když už se vidíme, je to intenzivní. Nemám pocit, že bychom si někdy lezli na nervy. Pro mě je Terezka vzácný člověk. Zosobňuje nádherné lidské vlastnosti, a ještě je extrémně talentovaná.

Rada začátečníkům

Jakou největší lekci vám, Josefe, pečení kdy dalo?
Pečení vás naučí trpělivosti, protože některé věci se prostě nedají uspěchat. Naučí vás i respektu k surovinám, k lidem, kteří za nimi stojí. Zjistíte, že s pár kousky kuchyňského zařízení upečete tisíc různých věcí. A teď nemyslím stroje, řeč je o metle, válečku, vařeše, míse a stěrce.

Máte nějaký vzkaz pro všechny, kdo začínají v kuchyni?
Trpělivost přináší růže. Cukrařina není sprint, ale maraton. Bylo by divné, kdyby všechno vyšlo hned napoprvé na výbornou. Připravte se na to, že jde mnohdy o běh na dlouhou trať. Chce to prostě nespěchat a čas v kuchyni si užít. Zapojte děti – já bych čas strávený v kuchyni se svými babičkami v životě nikdy za nic nevyměnil.

Co podle vás dělá pečení tak fascinující?
Já si myslím, že je to to, že během hodiny či dvou dokážete rodinu potěšit vlastnoručně upečeným nebo připraveným dezertem. Přitom existuje spousta profesí, kde se na výsledek někdy čeká i léta. A pak jsou to samozřejmě hormony, endorfiny a tak dále. Jídlo je láska.

Buchty po ránu

Máte za sebou natáčení další série Buchet po ránu. Čekali jste, že bude tento pořad tak moc oblíbený?
Přece jen běží v neděli poměrně časně. Já myslím, že všichni, kdo se na pořadu podílejí, jsou překvapení. Příjemně, samozřejmě. Nejenže je pořad oblíbený a jeho sledovanost láme rekordy, ale i kniha Buchty po ránu 1 se stala českým bestsellerem a myslím, že i druhý díl si vede velice dobře. Není divu, děláme dělatelné věci, které zvládne úplně každý.

Určitě tušíte, které z receptů budou pro vaše fandy nejlákavější. Které to byly v minulosti? A co se naopak nepovedlo a u diváků propadlo?
Diváci milují díly Zákusky z cukrárny, Školní jídelna, také dortové a kynuté díly jsou velmi populární. Také nás potěšila pozitivní reakce na bezlepkový díl. O propadáku jsem neslyšel. Když vymýšlíme každou další sérii, vždy mi hodně záleží na tom, aby ty věci byly proveditelné, dělatelné, jak já říkám, a ne jen inspirativní.

Prozraďte nám, kam se podějí všechny ty dobroty, které v pořadech společně napečete?
Na pořadu se podílí něco kolem čtyřiceti až padesáti lidí. Věřte mi – nic nezbude, a pokud ano, v televizi je dost zaměstnanců na to, aby se o zbytek podělili. Jídlem se u nás nikdy neplýtvá.

Josefe, jdete si občas sednout někam na dortík, nebo si ho radši upečete sám?
Nejvíc mi chutná u přátel a u rodiny na Moravě. Do cukráren moc nechodím, nechci nikoho uvádět do rozpaků. To ale neznamená, že nemám přehled.

Náš tip: Připravte si podle našeho video receptu perfektní koblihy tak, jak je dělá Josef Maršálek.