Retro okénko: Želé pivečka kdysi stávala 1 Kčs, dnes vás jedno vyjde na 20 Kč. Děti na nich nejvíc milovaly pěnu

Želé světlé a tmavé pivo

Malé plastové půllitry, které vypadaly jako od piva, byly oblíbenou cukrovinkou, kterou si dřív kupovaly děti, tedy hlavně milovníci želatinových pochutin, jako byli třeba i gumoví hadi. Pivíčka byla klasická želé různých barev s ovocnou příchutí.

Někteří pamětníci vzpomínají, že původně byla jen žlutá a černá – zkrátka jako světlé a tmavé pivo, pak přibývaly další barvy. Ty tmavé byly pro děti zajímavějšími, neboť údajně měly příchuť Coca-Coly.

Nejlepší byla cukrová pěna

Želé, které mělo připomínat zlatavý mok, pak zdobila cukrová pěna, jež vypadala zase jako pěna na opravdovém pivu. Právě tuto tvrdou pěnu měli mnozí raději než měkký rosolovitý vnitřek – ten občas bývalo i značně složité ze skleničky vydolovat.

„Já vždycky snědla jen pěnu..“ nebo „Vždycky jsem snědla tu bílkovou polevu, a to želé nebylo moc dobrý…“ – tak znějí vzpomínky v různých retro skupinách na sociálních sítích. I když ani pěna nebyla úplně výhra, jak říká na FB pamětnice další Dana: „Želé jsem nejedla...Ta pěna byla tak tvrdá, že se mi to nechtělo dolovat...“

Sklenky na panáky nebo na pivo

Ti, kteří želé nefandili, sice náplň moc nemuseli, atraktivní obal však zajišťoval, že po pestrobarevných pivečkách toužili všichni. Spousta lidí vzpomíná hlavně na to, že si je kupovali právě jen kvůli těmto malým nádobách, které se po vyjedení obsahu daly ještě mnoha způsoby využít. 

Malé slečny je používaly třeba jako skleničky pro panenky. Jiní je zase nosili tatínkům nebo dědečkům, kteří je používali jako netradiční štamprle. Pamětníci vzpomínají, jak z půllitříků popíjeli vaječňák, rum či další panáky. Jitka ve skupině Milujeme retro zase dodává: „Se sestrou jsme pak do toho dostávaly i opravdové pivo, když jsme doma měly knedlo vepřo zelo – prý, aby se nám lépe trávilo.“

Původně skleněné půllitry

Jako mini skleničky se ostatně výborně hodily – původně se totiž podle některých dokonce vyráběly ze skla. Nicméně přechod na plast jejích oblíbenost nijak nesnížil.

Pivíčka bývala poměrně levnou cukrovinkou z pouti – jedno prý stávalo 1 nebo 2 Kčs, jak vzpomíná ve FB skupině RetroMania Jiří: „Ano pamatuji, prodávala se po 2 a každá želatina měla jinou barvu, dělala se ve 2 velikostech.“ Někteří ovšem uvádějí vyšší částky, např. 3,60 Kčs. Nicméně oproti současným dvaceti korunám a více za jedno pivíčko je to stále o dost méně.  

Pivečka z Plzně

Pokud by vás zajímalo, kde se pivíčka objevila, jejich původ není známý, nicméně se dávají do souvislosti s výstavou Ex Plzeň, což byl plzeňský gastronomický veletrh, který měl být připomínkou výstavy Expo 1958 v Bruselu. Tato akce, na níž se prezentovaly různé výrobky československého průmyslu, se konala od roku 1966.  

„Ex Plzeň byla pěkná přehlídka potravin, dokonce se tam daly koupit i potraviny z dovozu,“ vzpomíná Alena ve skupině Historické fotografie Plzně a okolí. Vzhledem k místnímu pivovaru je spojitost piveček právě s touto výstavou poměrně logická a na tom, že se cukrovinka poprvé objevila tady, možná nějaká pravda bude. 

Na poutích i nádražích

I když si někteří pivečka výhradně pořizovali na poutích, Soňa ve skupině Retro v srdci vzpomíná: „Když jsme chodili bruslit na Štvanici, tak jsme si je tam kupovali.“ Jiní si je spojují s návštěvami pražské zoo, prodávala se třeba i na nádražích a někdy také v Jednotě, kde prý pivečka bývala vyskládaná u poklady. Ovšem k poutím pivečka patřila a dodnes patří stejně nejvíc. 

Náš tip: Dnes se na poutích prodávají různé zahraniční speciality, třeba vafle. Ty si můžete udělat i doma podle našeho video receptu.