Vyzkoušeli jsme, jak se vaří v restauraci Jana Punčocháře: U Matěje potěší poctivá česká kuchyně, za oběd dáte kolem 500 korun

Ocenění kuchaři

Když se na českém trhu poprvé objevil restaurační průvodce Gault&Millau, asi každý nejprve zkoumal, jak dopadly podniky, které šéfují a vlastní kuchaři, známí z televizních obrazovek. Kolik čepic, kterými konkurent slavného Michelina známkuje restaurace, dostali Pohlreich, Kašpárek, Svatek nebo Punčochář? Je to různé, ale posledně jmenovaný si připsal tři, což je perfektní výsledek, jelikož nejvíce jsou v Česku čtyři, kterými se může pochlubit pouze jeden podnik u nás, Restaurant Papilio ve Vysokém Újezdu.

Pozor na rezervaci

Rozhodli jsme se proto zjistit, čím Punčochářova restaurace U Matěje, nacházející se na pražské Hanspaulce, natolik zaujala zahraniční komisaře. K rezervaci stolu jsme využili systém, který nabízí webové stránky podniku a byli jsme překvapeni. Ve čtvrtek už nebylo možné sehnat místo na sobotní nebo nedělní oběd, první volné termíny byly až kolem 18. hodiny. Proto radíme si návštěvu rozmyslet aspoň týden dopředu, možná raději i dříve, pak budete mít větší šanci „ulovit“ termín, který chcete.

Při rezervaci si také můžete zvolit, zda chcete do spodní nebo vrchní části restaurace, pokud tedy třeba máte problém se schody, nezapomeňte do poznámky napsat, že si přejete místa v dolní části restaurace. My jsme seděli v patře a byli jsme velmi mile překvapeni. Interiér je totiž promyšlen do posledního detailu a při první návštěvě zde funguje takzvaný „wow efekt“. Obrazy na zkosených stěnách, variabilní poskládání stolů i posuvná světla nad nimi působí velmi efektně.

Překvapení z menu

Příjemná obsluha nám velmi rychle, přestože byla v momentě našeho příchodu restaurace kromě jednoho stolu zcela zaplněna, nabídla menu a objednala nápoje. Ty se narozdíl od jídla nemusejí nosit z přízemí restaurace, takže jsme je měli na stole během pár minut.

Výběr jídla byl trochu složitější, protože k našemu překvapení nebylo stejně menu v restauraci a na jejích webových stránkách. To sice neznamenalo, že bychom si nemohli vybrat, jen naše původní plány vzaly za své. Po chvilce jsme ovšem přesně věděli, co nás bude U Matěje zajímat.

Ze zajímavé nabídky jsme vybrali dršťkovou za 95 korun a denní pórkovou polévku za 90 Kč, jako předkrm crème brûlée z foie gras, švestky ve vanilkovém sirupu, lískové ořechy a máslová brioška za 395 Kč a k hlavním chodům trhané husí maso, s kysaným zelím a bramborovými plackami za 435 Kč a tresku „Skrei“, s topinamburovým pyré, pórkem a kadeřávkem za 495 korun.

Poctivá kuchyně

Mezitím, co jsme čekali na jídlo, obdivovali jsme obsluhu, která po schodech nosila z přízemí tácy plné talířů, a zároveň zkoumali, co si dali u vedlejších stolů. Všechny pokrmy vypadaly skvěle, takže jsme začínali získávat jistotu, že nás čeká příjemný kulinářský zážitek. V tom nás následně utvrdil i předkrm. Crème brûlée z foie gras bylo jemné, velmi chutné a jasné potvrzovalo starou pravdu, že tuk je nositelem chuti. Jídlo bylo vlastně sladké, skvěle ho však doplňovalo perfektní lehce opečené pečivo, evidentně domácí.

Po úvodním chodu nás čekaly polévky. Dršťková i pórková chutnaly bezchybně, obzvlášť u té druhé bylo poznat, že tady se na surovinách rozhodně nešetří. Kvalitní smetana dodala zeleninové polévce na jemnosti, krutóny zase působily jako příjemný křupavý element. I domácí chleba, který byl k polévkám podáván, chutnal skvěle. Ocenit je nutné také misky s nenápadnými vzory, které U Matěje používají. Díky nim totiž host získává pocit, jako by přišel na oběd k babičce.

Zvládnutá klasika

Hlavní chody nás v tom jen utvrdily. Především trhané husí maso se zelím a bramborovými plackami, které vždy evokují doby dávno minulé. Najednou jsme se přesunuli v čase a měli pocit, že je svatého Martina a my si užíváme jídlo, tradiční pro tento svátek. Perfektně upečená husa s lehce nakyslým zelím, které by možná pro někoho mohlo působit jako více osolené, se s plackami skvěle doplňovaly. K dispozici je bokem i výpek, kterým si můžete dle libosti pokrm „doladit“.

I rybě věnovali v kuchyni řádnou péči. Porce vizuálně připomínala klasický hovězí steak, nešlo tedy o filet, který na talíři sotva najdete, ale pořádný kousek tresky. Příjemným překvapením byl lehce osmažený kadeřávek, který je v tomto netradičním podáním vítaným osvěžením jídla. Topinamburové pyré s rybímu pokrmem hraje na jedničku.

Sladká tečka

Při výběru dezertu jsme váhali, zda zkusit populární tvarohové buchty Jana Punčocháře s rumovou omáčkou s rozinkami a vanilkovou zmrzlinou za 185 Kč, nebo zvolit karamelové vejce s mangem za 170 korun. Nakonec zvítězila druhá varianta, i kvůli tomu, že jsme po vydatném obědě nevěděli, jestli budeme mít na buchty ještě „místo“.

Čokoládové vejce, které vám obsluha rozbije do hlubokého talíře, nakonec nenadchla kvůli pocitu překvapení ze způsobu podávání, který už u těchto dezertů moc nepřichází, ale díky chuti. Ta je tak výborná, že kdyby to nevypadalo divně, měl by člověk chuť si vejce objednat minimálně ještě jednou. Perfektní čokoláda, doplněná skvělým krémem a „žloutkem“ z manga totiž musí zachutnat každému.

Atmosféra boduje

Po vydatném, ale hlavně chutném obědě, stráveném v příjemném prostředí s milou obsluhou naprosto chápeme, proč restaurace U Matěje dostala v průvodci Gault&Millau tři čepice. Nejedná se sice o podnik, kde vás čeká finedining, pověstná kostka ve skluzu a pokrmy, které budou na fotografiích vypadat skvostně, ale návštěvu zde si i tak budete pamatovat. Třeba pro atmosféru, třeba díky nádobí, které vás vrátí do dětství. Ale hlavně kvůli poctivému a skvěle připravenému českému jídlu, které zde nabízí.

Jak to vypadá U Matěje a které pokrmy jsme vyzkoušeli, zjistíte v naší fotogalerii:

Fotogalerie - Reportáž z restaurace U Matěje

Dalších 12 fotek

Ukázat 15 fotografií

Náš tip: Podle našeho video receptu připravíte skvělou pečenou husu.