Čingischán: Krutý bojovník a sjednotitel Mongolska jedl polévku z pečeného vlka a masové koláče s „čertovým lejnem“

Kdo byl Čingischán?

Kontroverzní hybatel světových dějin se pravděpodobně narodil v roce 1162 jako Temüdžin. Čingischán, jak se mu později říkalo, znamená  velký vládce. Byl ještě malý, když mu Tataři zavraždili otce, který byl vůdcem mongolského kmene Bordžiginů. 

Čingischán se už jako mladík stal kmenovým vůdcem, který postupně porazil Tatary a dobýval jedno území za druhým. V roce 1206 ho vůdci mongolských kmenů na svém sněmu jmenovali velkým chánem (vládcem) všech Mongolů.

Čingischán s matkou a bratry v dětství byli kočovníky. Nomádský způsob života tak ovlivňoval jejich stravu.

Maso bylo vzácné

V drsných stepích přežívali díky rybolovu a konzumaci menší divoké zvěře, ovoce, zeleniny i bylinek. K dispozici sice byla stáda ovcí, koz, koní, velbloudů či jaků, které Mongolové pásli, ale zvířata měla především cenu jako zdroj mléka. Z něj se vyrábělo máslo, sýry, jogurty a tvaroh, z koňského mléka pak fermentovaný a lehce alkoholický nápoj dnes známý jako kumys.

Vítaným doplňkem každodenní stravy bylo každé zvíře ze stáda, které zemřelo přirozenou smrtí, nebo bylo příliš staré na to, aby drželo krok se stádem.

S jídlem se neplýtvalo

Mongolové byli velice šetrní a využili pak ze zvířete doslova vše. Už při porážce nařízli tepnu, aby vytekla krev, z které vyráběli klobásy. Z kostí a zbytků se připravovaly vývary, které se zahušťovaly jáhlami nebo tvarohem.

Maso se nejčastěji konzumovalo vařené, protože to bylo rychlejší než pečeně, a tak se neplýtvalo při přípravě jídla dřevem. Oblíbeným způsobem úpravy masa bylo sušení. Sušené maso bylo důležité pro pastevce i  válečníky.

Při vzácných příležitostech, jako byly svatby, setkání kmenových náčelníků či volba nového vůdce, se pořádaly hostiny. Na nich se servírovalo koňské maso, které bylo považováno za luxusní, ale podávalo se i maso skopové či jehněčí.

Polévka z pečeného vlka měla dodat sílu

Čingischán se samozřejmě nemusel v jídle omezovat a jídelníček si zpestřoval například medvědími tlapami, které měly zvyšovat odolnost v zimním období. Oslí maso zase údajně potlačovalo deprese a zamezovalo nadýmání.

Vlci byli považováni za silná zvířata, proto se věřilo, že jejich konzumací se síla přenese na lidi. Nejoceňovanější byla vlčí kýta, která se nejprve opekla a pak se z ní vařila polévka ochucená pepřem a kurkumou.

Sjednotitel mongolských kmenů si postupně mohl dovolit lahodná jídla na dobytém čínském území, kde ochutnal nudle a zkusil rýžové víno.

Masový koláč s „čertovým lejnem“

Nejoblíbenější  Čingischánovou pochoutkou ale byl masový koláč s „čertovým lejnem“. A co si pod tím máme představit?

Tzv. čertovo lejno je koření, které známe pod názvem asafoetida nebo ločidlo. Rostlina se podobá petrželi, z jejího kořene vytéká po naříznutí bílá tekutina, která na vzduchu tuhne v hnědou, nepříjemně zapáchající i silně nechutnou hmotu. Usušený kořen ale připomíná intenzivní kombinaci česneku, cibule, římského kmínu a soli. 

Jehněčí či skopové maso se nadrobno nasekalo, ochutilo již zmiňovaným kořením, pepřem a koriandrem. Z masa se tvarovaly ploché koláče, které se smažily v rozpáleném tuku.

Čingischán se dožil 65 let, v srpnu 1227 podlehl morové infekci. Jeho potomci ještě několik století po Čingischánově smrti ovládali nástupnické státy, poslední z nich, Krymský chanát, zanikl dokonce až koncem 18. století.

Zdroje informací:

worldhistory.org: Food & Drink in the Mongol Empire

tastinghistory.com: Ròubǐngr (Lil’ Meat Cakes)

kdojeto.superia.cz: Čingischán