Hannibalovy vojáky zachraňovaly kaše a uloupené potraviny. Nad Římem nezvítězili i kvůli nedostatečnému zásobování

Hannibal ante portas

Třetí století před naším letopočtem bylo ve Středozemí neklidným obdobím plným válečných konfliktů, které tady nebudeme rozebírat. Patřily mezi ně i tzv. punské války, boje mezi Římem a Kartágem. Kartáginská říše se původně rozkládala na severu Afriky, na Korsice, v severním Španělsku a na Sicílii. 

Okřídlená věta z učebnic dějepisu „Hanibal ante portas“ (Hannibal před branami!) vyjadřovala tehdejší obavy obyvatel Říma před neohroženým kartaginským vojevůdcem.

Hannibal Barkas se narodil roku 247 před naším letopočtem v Kartágu na území dnešního Tuniska do rodiny vojenského velitele Hamilkara. Ten dbal na to, aby se Hannibalovi i jeho sourozencům dostalo patřičného vzdělání. O to se postaral spartský filozof a učitel Sosylos. A nás zajímá Hannibal hlavně jako vojevůdce a velitel armády.

Jídlo ve Středomoří je rituál

Hannibal se do historie zapsal mj. i slavným pochodem se slony z Ibérie přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy na sever Apeninského poloostrova kolem roku 200 př. n. l. Dostatečně nakrmit vojáky, aby mohli bojovat, to nebylo jednoduché.

Kartágo bylo v celém Středomoří proslulé pěstováním fíků, moruší, ostružin, hrušek či granátových jablek. Významná byla i zelenina a také fazole, cizrna, hrách a čočka.

Středomoří je mj. proslulé tím, že jídlo je rituál a součást společenského života. Vojáci tam vyrostli v tom, že každá etapa života, od narození až po smrt, tam měla a má svůj vlastní typ jídla a vaření.

A dobrého jídla (hlavně v dostatečném množství) se nechtěli vzdávat ani v průběhu vojenského tažení.

Vojáci musí dobře jíst

Kartágo bylo dostatečně bohaté, aby mohlo zajistit zásoby pro armádu. Když ale byli vojáci daleko, museli se postarat velitelé. Podél trasy, kudy procházeli vojáci, byla zřízena menší zásobovací skladiště. Ta byla zásobována tak, že vojsko se zmocnilo zdrojů od místních obyvatel. Armáda tedy zabrala dobytek, obilí i další zásoby jídla. 

Potraviny, které si vojáci nesli s sebou, byly většinou sušené či uzené, aby vydržely delší dobu.

Prohrálo zásobování

Zapomenout nesmíme ani na lov a rybolov. Když to bylo možné, Hannibal a velitelé jeho armády umožnili vojákům, aby si ulovili divoce pobíhající zvířata a ryby a nasbírali si zeleninu a ovoce rostoucí při cestě.

Hodně zachraňovaly různé kaše. Už dříve různí cestovatelé nazývali Kartágince jedlíky kaší. Většinou šlo o pšenici, která se roztloukla v hmoždíři, chvíli povařila, přidal se do ní sýr (typu ricotta) a vejce, pak se osladila medem.

Je ale pravda, že vzdálenost od domovského Kartága a v důsledku toho i problém se zásobováním způsobily, že Hannibal nikdy nedobyl Řím, i když byl za branami.

Hannibal nakonec skončil ve vyhnanství v Arménii, kde zemřel v roce 183 př. n. l.ve věku třiašedesáti let.

Zdroje informací:

stoplusjednicka.cz: Hannibal před branami: Kartaginský vojevůdce se stal nepřítelem Říma č. 1 

pass-the-garum.blogspot.com: Punic Wars and Porridge

carthagemagazine.com: How Carthaginians Helped Shape What We Eat Today