Býváte unaveni? Potřebujete si přečíst mou novou knihu

Z kraje letošního roku se mi vyplnil můj dětský sen, který jsem v sobě nosila odmala. Sen psát knihy, dát do nich vše, co můj život nese, co mě naučil, co jsem zde posbírala a co mi pomáhá. Jako když se probudíte a přesně víte, co máte v plánu ten den udělat. Zároveň jsem vnímala, že bude třeba ještě malý okamžik počkat. Posbírat životní zkušenosti, aby to vše, co chci někde otisknout, nebylo plytké, omezené a hloupé. Pouhý výkřik ega.

 

Ve svých 27 letech se mi přihodil diabetes I. typu, který můj život doslova urovnal. Najednou, věděla jsem, co doopravdy chci, kudy se potřebuji posunout, co je ještě třeba se naučit. A tak, ačkoli jsem zrovna dokončila školu, vrhla jsem se na další studium. S obrovskou silou a energií, která mnou proudila, jako nikdy předtím. Diabetes jsem nikdy nevnímala jako nemoc, spíše jako nutnou změnu životního stylu, která ve své podstatě může být hrou. Hrou, během které ochutnáváte, kombinujete, nacházíte se v desítkách nových, lákavých činností, které se stávají vítaným svátkem. 

 

Postupem času jsem začala natáčet videa, krátké vzkazy, které si rázem získaly příznivce. Ač je tento počin pro mne dnes úsměvný, přes tato videa jsem se dostala až na Celostní medicínu, server, který jsem před hezkou řádkou let hltala, užívala a říkala si: Páni, kdybych pro ně tak mohla jednou pracovat. A právě zde si mne všimlo nakladatelství a nabídlo mi onu příležitost sepsat svou knihu. Proto, máte-li svůj sen, jakkoli pošetilý, věřte v něj a užívejte si každičký krok, který vede k jeho konečnému splnění.

 

Během své nutriční praxe, kterou vykonávám soukromě, jsem se setkala s hezkou řádkou lidí, kteří, spíše než stravu, řeší svůj disharmonický život, prohry, pocit beznaděje, vyčerpání a zoufalství. Takoví lidé pak potřebují radost, několik záchytných bodů, díky kterým vyšplhají výše. Něco, co je potěší, povznese, pár malých věcí, ať už každodenní procházku, smysluplnou práci, pár motivačních citátů, výlet na bruslích. Něco, prostě a jednoduše něco, něco, co je zabaví. A tím něčím může být strava. Někdy stačí jen prsty nabírat mouku, zadělat na chléb, připravit snídani, která nebude koblihou z pekárny, snídaně, která se nespokojí s bagetou u pumpy. Naopak, něco, co máme skutečně rádi, něco, co nám chutná, něco, čímž povzneseme onu trošku energie, energie, kterou si tělo potřebuje uschovat. Jakási jiskra, kterou zahoříme. 

 

Co vše vám kniha, Zdravou stravou proti únavě, může nabídnout?

 

Já sama již deset let užívám tradičních potravin, jako jsou jáhly, pohanka, bezpluchý oves či ovesné vločky, ječné kroupy a cenné luštěniny. Zařazuji také quinou a amarant, slzovku či mořské řasy, lahůdkové droždí, himalájskou sůl. Ctím léčivé vlastnosti lněného oleje, pro teplou kuchyň však vybírám za studena lisovaný kokosový olej. Anebo avokádový, tyhle dva oleje si totiž zachovávají cennou stabilitu, ač s nimi například zapékáme batátové hranolky.

 

A že nevaříte rádi? Vezmu vás za ruku, pomalu a jistě, společně se naučíme třeba:

 

 

Zapojte fantazii, přestaňte se bát, vnímejte a hrajte si, stejně jako děti. Připravit pokrm není vůbec složité, nejdůležitější ingrediencí je stejně samotná láska. Vše ostatní je již pouhým zástupem drobných dílů mozaiky, které smysluplně skládáme co nejlépe k sobě. Ať už se jedná o hrst špenátu, rýže, velmi chutné slzovky, pár dílů rajčat, či koření. 

 

A jak tedy na to? Pusťte si hudbu, s níž splynete. Hudba, to je inspirace, pomůže vám začít. Zpívejte, hudba se pak stane součástí pokrmu. Zcela se uvolněte, myslete na ty, pro něž je pokrm určen. Nikdy nevařte ve zlosti, zlost jídlu nesluší. A také ochutnávejte – nechte sousto pomalu prolnout jazykem, vnímejte chutě. Pokud není pokrm dle vašich představ, jednoduše přidejte po troškách koření. Buďte tvůrčí a nechte pokrm zavonět, hrstkou bylinek nikdy nic nezkazíte. Zdobte, dekorujte a používejte barvy, pokrm se pak krásně rozzáří. A nakonec sdílejte a děkujte, že smíte s někým stolovat, máte co jíst a že žijete.