Co je české, to je dobré! Díl II.: Jak na pravá povidla, tradiční koláče a typické škubánky?

Koláče, ty jsou naše!

Tradiční česká kuchyně je krásná. Jistě, v horkém létě si člověk asi nedá guláš se šesti, ale kdykoliv jindy rozhodně ano. A k tomu pivo - a je to! Právě guláš přitom ale původně není "náš", pochází z Maďarska, stejně jako třeba řízky, které máme díky vlivu Rakouska. O typicky české slané kuchyni jsme už psali, dnes se pojďme podívat na sladké pokrmy, na které u nás nedáme dopustit. Jíst i sladké chody jako plnohodnotná jídla, to je totiž takové české specifikum.

Ale nejprve je potřeba mluvit o tom, co je pro nás opravdu typické, a co si oblíbili třeba i v USA, ale nedokázali tomu vymyslet název, a tak prostě jen upravili ten původní český - koláče. A teď myslíme ty malé kulaté věci, které si každý druhý rád koupí v pekárně po cestě do práce. Ať už makové, tvarohové, povidlové nebo třeba ořechové, koláče z kynutého těsta jsou absolutní klasika. Jejich zmenšená verze se tradičně peče na svatby, ale někde se peče i jeden velký svatební koláč, který pak novomanželé společně jedí. Malé koláčky jsou typické pro Čechy, na Moravě jsou zase tradičnější velké kulaté koláče s průměrem i 25 centimetrů - valašské frgále přeci určitě znáte! Ale i Češi umí obrkoláče; nejslavnější jsou ty chodské, které mají náplň ozdobenou ornamenty.

Povidla jako od babičky

Ačkoliv je připravují i v Polsku a Rakousku, výskyt slova povidla je v češtině doložen už od 14. století. Povidla se od marmelád a džemů liší především tím, že se tradičně vyrábějí bez přídavku cukru. Zcela dozrálé ovoce, nejčastěji švestky, se vaří až do zahuštění, případně se vypékají. Původně se pro výrobu povidel používalo sladší sušené ovoce. V některých oblastech se do švestkových povidel dříve při vaření přidávaly zelené vlašské ořechy včetně slupek. Jak na pořádná povidla? Inspirujte se v následujících receptech:

Nesmíme zapomínat na dukátové buchtičky s krémem. Malé, neplněné kynuté buchtičky se podávají přelité teplým vanilkovým krémem. A pozor! Není to úplně totéž, co buchtičky se šodó. To je totiž tradiční francouzský recept, který mají rádi třeba i v Bavorsku, a do nějž patří vejce a vinná pěna. Tam je to ale spíš moučník, u nás absolutní obědová klasika a jedno z mála jídel, které se téměř vždy dá jíst i ve školní jídelně. 

Škubánky

Tradičním sladkým českým jídlem jsou i bramborové škubánky. V západních Čechách se jim říká také kucmoch, a i pod názvem trpalky by vám servírovali škubánky. Dříve platilo, že je musí dokonale umět každá dobrá hospodyně a možná i pro popularitu jídla mezi dětmi dostal i známý večerníčkový hafan právě jméno Škubánek. Škubánky připravíme tak, že oloupeme a uvaříme brambory, neslijeme ale všechnu vodu, na dně hrnce jí trochu necháme. Brambory zasypeme hrubou moukou, kterou koncem vařečky do brambor tzv. zašťoucháme. Směs pak vaříme asi 20 minut pod pokličkou, načež hmotu řádně prohněteme vařečkou. Až poté lžící vykrajujeme bochánky, které se na talíř pokládají škubnutím ruky v zápěstí, na nějž je potřeba trocha cviku - odtud škubánky. Škubánky podáváme posypané mákem a cukrem a přelité rozpuštěným máslem.