Božský chleba, koblihy od Ebena a každé ráno vyprodáno. Cukrárnu Josefa Maršálka jsme si zamilovali na první ochutnání

Společný podnik se sestrou

O moravské vesnici Kyžlířov na Hranicku ještě donedávna většina lidí zřejmě neslyšela. Cukrář Josef Maršálek ji ale proslavil natolik, že sem každý den, kdy mají otevřeno (a často i ve dnech, kdy nemají), míří stovky milovníků sladkého, aby si ověřili, jak úžasné jsou koblihy, kremrole, koláčky, indiánky a další zákusky slavného cukrářského mága.

Ten je sice hlavní tváří podniku Upečeno na dědině, ale neméně důležitou osobou je tu jeho o deset let mladší sestra Zuzana Schmidtová, která zde společně se svým týmem peče všechny sladké skvosty. I když není tak známá jako její bratr Josef, má i ona bohaté cukrářské zkušenosti. Pracovala třeba v pražské Esce nebo v Café Savoy. 

Od pekárny k Upečeno na dědině

Zatímco Josef Maršálek přijíždí do Kyžlířova jen občas a raději dopředu neříká, kdy tam bude, sestra je tu každý den. Ostatně i tak se zrodila myšlenka celého konceptu Upečeno na dědině. Zuzana se tenkrát stěhovala s manželem a malým synem do rodné vsi do nového domu, který postavili na zahradě původně patřící jejich prarodičům - babičce Božence a dědovi Oldřichovi.

„Josef mi tenkrát řekl: Co tam budeš po rodičovské dělat, nechceš si otevřít pekárnu? A když už ji budeš mít, nechceš si rovnou udělat výdejnu?“ vzpomíná Zuzka. A tak se postupně zrodil koncept Upečeno na dědině takový, jak funguje dnes – s okénkem, kde si koupíte pečivo a zákusky, které si můžete odnést domů, nebo je sníst na lavičkách před pekárnou a vychutnat si je společně s místní vynikající kávou. 

Nečekaný úspěch hned první den

Když pak Zuzka s Josefem podnik letos v dubnu na Velký pátek s velkou slávou otvírali, ani jeden z nich nečekal, kolik lidí dorazí. Josef nám dokonce povyprávěl vtipnou historku o sousedech, kteří na otvíračku pozvali známé z Ostravy, aby tam aspoň někdo byl. Jenže pak se nestačili divit, když viděli frontu čítající asi tři sta lidí, která se tu vytvořila ještě před otevřením. Tehdy nastala v dosud neznámém Kyžlířově téměř dopravní apokalypsa a na spoustu lidí se ani nedostalo. 

„Nyní máme otevřeno čtvrtý měsíc, hodně věcí jsme se naučili a vypozorovali. Máme stabilní nabídku, vždy zde najdete zákusky, tři až čtyři druhy koláčů, sladké i slané pečivo, každý den zmrzlinu, sorbet a chleba,“ vypočítává pro Toprecepty.cz Josef Maršálek a dodává, že nabídku přizpůsobují i sezóně.

Používají sezónní plodiny a také se snaží péct z lokálních produktů, a oslovují místní zemědělce. Třeba vyhlášené koláče pak nabízejí s různými náplněmi – v době naší návštěvy měli tvaroh s meruňkami nebo borůvkami, mák se švestkami a maliny s pistáciemi. 

Koláče, koblihy a české zákusky

Pokud byste u Josefa Maršálka čekali nějaké zahraniční speciality, mýlili byste se. „Nehrajeme si na žádné pařížské hogo fogo. To sem prostě nepatří, patří sem kvasový chléb, 36 hodin kynutý, pomalu kynuté koláče, v nichž je víc náplně než těsta, hlavně spousta ovoce a drobenky. Mám také rád českou cukrařinu. Je alfa a omega mého pečení a naše kulturní bohatství,“ říká slavný cukrář.

I obyčejné zákusky se ale snaží trochu vylepšovat – třeba indiánky mívají ochucené květinovými tóny, a punčák zase se šťávou z mučenky. „Snažíme se aspoň trochu odlišit a narvat tam ten příběh, který je spjatý s tím, na čem jsme vyrostli, nebo s mými cestami po světě,“ říká cukrář. 

Fronty jsou tu pořád

I když už prvotní nadšení z nového podniku v Kyžlířově možná trochu opadlo, fronty jsou tu stále. Zástup lidí se během chvilky vytvořil i v době naší návštěvy, až jsme měli strach, že nestihneme ochutnat vyhlášený chléb z žitného kvasu, neboli poctivý kyžlířovský pecen.

Josef Maršálek totiž přiznal, že si jej někteří objednávají i dopředu, takže často je téměř rozebraný již před otevřením okénka. „Chleba jsme původně ani nechtěli dělat každý den, jen dvakrát týdně, ale pak jsme postupně navyšovali, nejdřív jsme pekli 16 bochníků, pak 32, postupně jsme se dostali až na číslo 48,“ říká cukrář a porotce pořadu Peče celá země. 

Chléb za 140 Kč je ostatně nejdražším produktem, který zde nabízejí. „S tím chlebem je spousta práce a my bychom byli rádi, aby to lidé pochopili,“ objasňuje vyšší cenu Josef Maršálek.  

Máslo jako náboženství

Místní zákusky ale rozhodně nijak drahé nejsou. Navíc všechny místní speciality jsou rukodělné a z poctivých surovin. Ne nadarmo je zde krédem věta: „Máslo je naše náboženství.“ A ceny? Třeba větrník stojí 70 Kč, Pavlova, indiánek a punčák 55 Kč. Nízká je i cena za koláče (40 Kč) nebo za vyhlášené koblihy (35 Kč), které si zamiloval během natáčení soutěže StarDance i Marek Eben, a tak se jim z legrace někdy říká Ebenovy.

Koblihy jsou opravdu luxusní a bohatě naplněné voňavým vanilkovým krémem. Když budete mít štěstí, obden je dělávají i s dalšími náplněmi – třeba meruňkové, višňové, čokoládové či švestkové.

Na své si tu přijdou i ti, kteří sladkému moc nefandí. Ti si mohou kromě chleba dát třeba focacciu (45 Kč), zelný koláč se slaninou (45 Kč) nebo další slané pochutiny. My ochutnali skoro vše, přičemž nejvíc nás kromě chleba nadchly již zmiňované koblihy a koláče. Pro ty borůvkové a malinové si prostě asi budeme muset do Kyžlířova někdy znovu zajet.

Je to z Prahy sice zhruba 300 km, ale stejně neodoláme. 

Na fotografie z Maršálkovy pekárny a cukrárny Upečeno na dědině se můžete podívat v naší fotogalerii: 

Fotogalerie - Upečeno na dědině

Dalších 31 fotek

Ukázat 34 fotografií