Hladové hostiny Františka Josefa I.: Nedojedené zbytky jídla hostům brali přímo od úst

Tafelspitz mohl mít denně

O Františku Josefu I. je známé, že nebyl v jídle příliš vybíravý. Ve svém nabitém a hlavně vojensky přesně řízeném programu si na jídlo vyhrazoval přesné časy a nikdy se jím nechtěl příliš zdržovat. Jeho typická snídaně tak vypadala podobně jako dnes v mnoha rodinách. Na císař pánově stole se objevovala zpravidla jedna houska a hrnek mléka nebo čaje. Navíc je dobré si připomenout, že císař byl opravdu ranní ptáče, a tak se museli sloužící postarat o to, aby takovou snídani měl na stole už ve čtyři hodiny ráno.

Ani běžnému obědu nehodlal ve svém nabitém programu Franz Josef I. věnovat příliš drahocenného času. Stačilo mu na něj přibližně půl hodiny. Vždyť také nešlo o žádné bohaté chody - většinou to byla jen polévka a jednoduché a hlavně lehké jídlo, které jej neodvádělo od vladařských povinností. V podobném duchu ale také večeřel, protože až do osmi hodin večer pracoval a nechtěl si dovolit dlouhé přestávky.

Kdo nejedl rychle, nejedl vůbec

Milovaným jídlem panovníka byl tradiční rakouský Tafelspitz. O co jde? Tafelspitz je vlastně téměř libové maso, které se vaří spolu s kořenovou zeleninou, cibulí, pórkem a kořením. Takové jídlo přesně zapadalo do císařova lehkého jídleníčku. Doplněno bývalo bramborami nebo zeleninou. Vývar z masa pak posloužil jako polévka. Šlo tedy o velmi úspornou kuchyni.

Císař vyžadoval toto jídlo prakticky denně, kuchaři tedy jistě přivítali jakoukoliv možnost oddechnout si od této rutiny a připravit třeba nějakou hostinu. Vždyť příliš práce neměli ani s jídelníčkem císařovny Sissi, která byla v jídle ještě střídmější než její manžel...

Další zvláštností císaře Františka Josefa I. byla také rychlost, s níž jídlo spořádal. A to jak při běžných obědech mezi prací, tak i při hostinách. A protože se vše řídilo právě podle císaře, museli si hosté dávat dobrý pozor na to, aby se mu v rychlosti jídla vyrovnali. Jakmile totiž dojedl císař, sklidili sloužící talíře po všech hostech. Co v tu chvíli zbylo na talíři bylo nenávratně ztraceno. Traduje se tedy mnoho legend o tom, jak se návštěvy císařského dvora po obědě u jeho veličenstva odcházely "dojíst" do hospod mimo zámek, aby si trochu zaplnily žaludky a spravily chuť.