Karlovarské oplatky miloval ruský car i Mozart. Vymyslela je německá posluhovačka

Kde je car? Baští oplatky na stavbě!

Protože jsou tady karlovarské lázeňské oplatky už minimálně od první poloviny 18. století, měly za tu dobu dost příležitostí nalákat nejen filmové hvězdy, ale i mocné panovníky. Jedním z nich byl i ruský car Petr Veliký, který Karlovy Vary navštívil dokonce dvakrát, a to v letech 1711 a 1712. Už při svém prvním pobytu se přesvědčil, že lázeňská péče a místní prameny na jeho problémy skutečně zabírají, a proto se rozhodl si vše zopakovat o rok později.

Kdo by si ale představoval, že se ruský car jen vznešeně procházel po kolonádě obklopen sloužícími a obdivovatelkami, velmi by se pletl. Podle tehdejších zápisů byl viděn, jak spolu s dělníky pracuje na stavbě domu U páva, v kovářské dílně údajně ukoval podkovu a věnoval se i dalším rukodělným a dělnickým činnostem. Mimo to samozřejmě, jak se na panovníka sluší a patří, jezdil na koni nebo soutěžil ve střelbě na terč. Carovy návštěvy v Karlových Varech a jeho spokojenost s místními podmínkami a léčbou pak odstartovaly módu pobytů v tomto městě u ruské šlechty. Kdo nebyl v Karlových Varech, jako by nebyl vůbec.

V Karlových Varech ale caru Petrovi kromě krásné krajiny, milých lidí a samozřejmě účinných procedur učarovaly také tamní lázeňské oplatky. Při plánování svého návratu se tak prý těšil právě i na kulaté zdobené oplatky, které mu zachutnaly už při první návštěvě. Tehdy ještě podle dochovaných historických forem, takzvaných oplatnic, neměly takovou velikost jako dnes, ale přesto musely být lahodné, když okouzlily i vládce Ruska. Petr Veliký si tehdy ale pochutnával ještě na podomácku vyráběných oplatkách. O těch se toho dnes mnoho neví; jen tolik, že již tehdy šlo o kulaté oplatky zdobené reliéfy. Místní lidé je vyráběli podle lidového receptu.

Karlovarské oplatky u císařského dvora

S lázeňskými oplatkami tak, jak je známe dnes, přišla až jistá Barbara Naslerová, provdaná Bayerová, německá posluhovačka, která ve Varech sloužila v penzionu Bílý Holub. V lázeňském městě se usadila a provdala se tu za Michaela Bayera. Oplatky podle zavedeného receptu karlovarských rodáků se servírovaly na jejich svatbě. Barbara se do nich zamilovala a na vlastní pěst experimentovala, zdokonalovala recepturu těsta a vymýšlela různé způsoby, jak oplatky vylepšit, třeba kakaem nebo oříšky. Později přišla s nápadem spojit dvě oplatky tak, aby byla cukrová náplň pěkně uprostřed. První továrnu na oplatky si založila v roce 1867. Nesly označení Karlovarské oplatky – Barbara Bayer a staly se tak populárními, že v roce 1876 je už znali i u dvora pruského císaře Viléma I., kam je továrna v Karlových Varech pravidelně posílala coby výhradní dodavatel sladké lahůdky.

Karlovarské oplatky se svou typickou chutí i tvarem zkrátka odlišovaly od ostatních sladkých pochutin. Své kouzlo si ostatně uchovaly i v dalších letech, desetiletích a stoletích. Při svém pobytu v západočeských lázních si na nich pochutnávali také hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart nebo básníci Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich Schiller.

Válka a komunismus

Velkovýroba pak pokračovala až do první světové války, kdy musela být přerušena kvůli zákazu používání surovin na výrobu sladkostí. K novému životu se výroba probrala až roku 1932, ale nálety na konci druhé světové války pekárnu silně poškodily. Ne však natolik, aby docela zanikla, a tak se dočkala i roku 1948 a znárodnění… Tradice výroby lázeňských oplatek v Karlových Varech a okolí ale přečkala i dobu budování socialismu a po listopadové revoluci se zdejších pekáren ujali soukromí vlastníci. Jen tak pro zajímavost - na Karlovarsku se ročně vyrobí kolem třiceti tun oplatek.