Prapodivná kuchyně starých Egypťanů zahrnovala chleba s pískem i zeleninu vařenou v medu

Chleba s pískem a kousek uloveného masa

Základem egyptského jídleníčku byl chléb a kvašený nápoj velmi podobný pivu. Tehdejší chléb si ale nemůžeme představovat stejně jako ten náš dnešní. Šlo o jednoduché těsto z mouky, vody a droždí, které bylo v hliněné nádobě vloženo do kamenné pece. Aby se urychlilo mletí obilí, přidávali Egypťané do drtiče písek, který se potom ale většinou nepodařilo od mouky tak docela oddělit, jak dokazují i poškozené zuby mumií.

Jídelníček se ale logicky neomezoval jen na suchý chléb, i když maso nebylo úplnou samozřejmostí. Vepřové, skopové nebo dokonce hovězí maso si mohli dovolit jíst jen ti opravdu bohatí Egypťané, a to většinou jen při slavnostních příležitostech. Běžnější pak byla konzumace drůbeže, kterou bylo možné ulovit volně v přírodě. Takovou pochoutku si mohli občas dovolit i chudší vrstvy obyvatel. I když žilo na břehu řeky, přou se vědci o oblibě ryb mezi tehdejším obyvatelstvem. Podle kreseb, které se dochovaly, byli ale Egypťané pravděpodobně zdatní rybáři, takže by nemělo být pochyb o tom, že svoje úlovky později také zkonzumovali.

Med jako sladké zlato

Co ale měli Egypťané opravdu rádi, byla zelenina a ovoce. Běžně pěstovali třeba hrách, ředkve, petržel nebo okurky či sladké melouny a ti movitější, kteří si mohli dovolit mít vlastní sad, se pyšnili i fíkovníky nebo datlovníky, ale pěstovali také vinou révu či granátová jablka a další ovoce. Velmi dobře také věděli, že jídlo ochucené bylinkami je zkrátka lepší, a proto na svých pozemcích našli místo i pro ně - oblíbený byl kmín nebo anýz, ale i mnohé další. Je tedy jasné, že jídelníček starých Egypťanů, kteří se museli podřizovat vůli svého faraona, určitě nebyl jednotvárný a bez chuti. Tehdejší lidé si jídlo upravovali mnoha způsoby. Vařili jej, pekli, ale také opékali, tedy vlastně grilovali. Maso sušili a nasolovali, zeleninu uměli nakládat. Sušili i ovoce, hlavně pak fíky, které byly velkou pochoutkou i v období, kdy nebylo co sklízet.

Výhodou Egypťanů, kterou dokázali beze zbytku využít, byla poloha jejich státu a měst v něm. Samozřejmě svá sídla stavěli strategicky v blízkosti Nilu, který podmiňoval dobré podmínky pro zemědělství v úrodném období roku. Egypťané si za tu dobu hravě dokázali vypěstovat dost surovin na spotřebu i uložení na horší časy.

Dávní zakladatelé jedné z prvních civilizací světa znali dokonce i sladkosti. V době hojnosti jim dobře posloužilo ovoce dozrávající na silném africkém slunci, sušené datle a fíky také chutnaly výborně. A pak tu byl ještě med. Jediné skutečné sladidlo té doby, oblíbené a ceněné, které dodalo sladkou chuť prakticky jakékoliv surovině. Egypťané byli vynalézaví i v tomto oboru. V medu vařili dokonce i zeleninu, která tak získala docela jinou chuť. Život ve starověkém Egyptě jistě nebyl jednoduchý, ale jak odborníci potvrzují, o jídlo většina tehdejších lidí úplnou nouzi neměla. A ti movitější si mohli dopřávat opravdu dostatek pokrmů, které bychom určitě rádi ochutnali i dnes.