starý porcelán

Žížalko, já zase s vervou beru Starožitnosti, ať jsem kde sem a přímo je vyhledávám. Nějaké malé porcelánové kousky i mám a vždycky mám radost velikou.

Taky miluju porcelán a sklo, můj muž, když jsme spolu začali chodit, se pořád divil, proč se zastavuju před každou výlohou Sklo - porcelán. Až pochopil, že se prostě kochám

Mám taky pozitivní vztah ke starému porcelánu a vůbec starýn věcem jako takovým. Mám 2 kávové soupravy po manželově babičce a když se moji rodiče stěhovali(byla jsem 12ti letá), tak si velmi dobře pamatuji co všechno se vyhazovalo a dneska by se za to platilo zlatem ach jočlověk by brečel(Jinak já hodně ulítávám na starých "kafemlejnkách", které sbírám a mám je vystavený na kuchyňské lince pod stropem.

Marti, to je přesně i můj případ. Naši se nastěhovali do domu po odsunutých Němcích postupně vyhazovali - co tam bylo za poklady - hrací obraz, různé formy, hmoždíře, nádoby na zelí,ocet ....a když dnes vidím, co to stojí a jak je to nádherné ...raději nevzpomínat Já zachranila prastaré formičky na pěčení, vykrajovátka, pak formu na bábovku a vánočku. Nějaké ty vařečky a tak.Dodnes mě to mrzí

paneboze paprika...ten pribor je prenadherny

Papričko, budeme se těšit na bližší foto, ale i takhle vypadají talíře nádherně a ty příbory . Jinak mě hned praštily do očí vaše jídelní židle, určitě máme stejné , asi i natřené stejnou barvou . Děti jsou akční, takže nám už z nich lítaj třísky.

Tak se přidávám do hejna. Já jsem si jako svatební dar domluvila od mojí babičky jídelní (vč. teriny,oválné a kulaté mísy) a kávový servis pro 12 osob (už samozřejmě není kompletní) z konce 19.století, který původně dostala moje praprababička do výbavy. K tomu jsem dostala i stříbrné příbory. Jíme z toho vždy na Vánoce a během roku při vyjímečných příložitostech. Miluju je. Přikládám foto - je to z Vánoc, ale zkusím ho vyfotit večer lépe.

Hello, tak to jsi zachránila krásnou soupravu, ikdyž jsem zatím ještě nedospěla k oblibě zlaceného porcelánu (ale určitě to časem příjde ). Moje mamka také měla velmi obsáhlou sbírku porcelánu, broušeného skla atd., jak já trpěla při utírání prachu . Teď už se mi také leccos líbí, ale do malé obývací stěny nemám šanci něco vecpat. Po osmi letech manželství nemám ani skleničky na víno . Jednou mi babička vyprávěla, že když se po válce nastěhovali po odsunu Němců do chalupy, tak jí maminka poručila vyházet veškeré nádobí, co tam zanechali, prý trpěla, byly to skvosty, krásné bábovkové formy atd.

Ach, toto je téma mého srdce! Miluji krásný porcelán a nejen starý. Už jako dítě (když začala móda plastů) jsem doma z popelnice vybrala to, co naši vyhodili a schovala si to, dnes to mám vystavené v obýváku a miluji to, i když je něco slepené ze střepů - viz obr. Asi 20 let jsem pracovala na ústředí Domácích potřeb a tak jsem měla možnost se dostat do velkoskladů skla a porcelánu. Tím pádem jsem i dcerám pořídila (dle mého vkusu) celou výbavu tohoto druhu. Mělo to jeden háček - dcery dospěly, mají vkus zcela jiný a mě zbývá jen čekat, až se mi začnou ruce třást tak, že začnu ve zvýšené míře to nádobí rozbíjet....

marta na tak vystavne kusky, treba aj vystavny kus nabytku. ja som minuly rok hladala ako besna a vsetkych aukciach ciernu terrinu...ciernu misu na plievku...nemala som sancu a ani som ju nezohnala...dcera zdedila ako uzitkovu sadu, cierny servis hlbokych a plytkych tanierov, tak som jej miesto toho vydrazila cierne cajove hrnceky aj s dezertnymi tanierikmi. ale zas prisiel problem, ze kde zohnat ciernu cajovu konvicu...bol to bludny kruh....a tak dostala k narodkam kompletny obedovy servis, zo vsetkym vsudy a teraz ma problem kde to dat....tak jej treba

včera mi přišly mísy, které jsem vybojovala na aukci, mám z nich velkou radost, tak se musím pochlubit , jen nevím, kam je uložím, aby nepřišly k úrazu, dcera dránilka vleze všude a všechny škvíry mimo její dosah už jsou obsazené