RECEPTY

Moje babička měla švabachem psanou modlitební knížku, pamatuju se, že jako malá jsem ji louskala a babička mi s tím pomáhala. Díky tomu, když jsme to probírali později na gymplu, neměla jsem s tím problém
Jinak k těm kuchařkám: taky je sbírám, taky jich mám "hafo", taky už mám zákaz je kupovat a taky v antikvariátech neodolám... Odmala hrozně ráda kuchařkama listuju, představuju si, jak jednotlivá jídla mohou chutnat, líbí se mi, jak je tam to jídlo hezky naaranžované, protože tohle tedy opravdu neumím. Ale nakonec, když nevím, co vařit, stejně hledám hlavně na netu

Špagetko, klobouk dolů Ale, že to bylo tenkrát krásné "psaní", sice švabach nepřečtu, ale něco jsem už viděla a snad to i máme doma, musím se podívat Jseš moc šikovná "holčina",

Mám za sebou úspěšné studium staročeštiny , tak ano rozumím a přečtu to, navíc je to docela moje vášeň vývoj jazyka, jak se čemu říkalo, jak se to psálo dříva z čeho to vzniklo.O tom internetu je to pravda, na druhou stranu - ty staré knížky tak krásně voněj a když si představíš, že je psali naši pra...pra....pra tak tě až mrazí, je to nádhera. Horší to mám z recepty po babičce manžela, která je má psané ve starém švabachu - pro ty co nevědí - je to v podstatě staré německé písmo a krasopis - prostě nejen, že to je ve staré němčině, ale navíc různé kudrlinky, vlnovky .... a to už se potíím. Ještě že manžel to ovládá, takže mi je schopen říct aspoň přibližný výraz.... Jen je fakt, že internet trochu ty knížky zabíjí, asi to je daň pokroku

Teda spagetko, knihu z roku 1818? No to je opravdu poklad. A přečteš to? To už musí bejt opravdu unikát. Mám taky jednu po babičce, ale není tak stará. Sem tam z ní uvařím.
Ted ten internet je opravdu o něčem jiným, zadám si do vyhledávače a je to, než se prodírat takovým stohem knih a vytrhnutých receptů.

O kuchařských knihách, sešitů apod. mě ani nemluvte, mám toho doma "mraky", vše, co vyšlo od r. 1968-1990 jsem kupovala jako "debil", všechny sešity a rady kuchařské, až mě bolí "celý člověk" když vidím tu hrůzu knih a receptů, už to nestihnu asi ani přečíst, jen sem tam z toho vařím to raději "načumnu" sem a jdu kuchtit.Tenkrát, ale nebyl internet, tak jsem to hledala v knihách, dnes už to je jinak-doba letí nahoru

Mám celou skříň kuchařek a také už mám zakázáno kupovat další a je fakt, že stejně nejvíc vařím naše krajové recepty. Ale když vidím starou kuchařku třeba v antikvariátu, tak ani manžel mě nezadrží . Teď jsem dostala jako dárek od maminky rodinný poklad - starou kuchařku z roku 1818 a jsem na to strašně pyšná. Nevěřili byste, že se z ní dá i v dnešní době vařit - příležitostně sem pár receptů dám. je zajímavé sledovat, jak se měnil jazyk, názvosloví ale i postup psaní receptu

Vašku souhlasím, taky mám doma hodně kuchařek a moc z nich nevařím. Jen pár jídel, někdy ani to ne, a jdou zas do skříně. Tady je spousta krajových receptů, které jsem nikdy neviděla a nad něčím i kroutím hlavou, ale proč to nezkusit. Dozvím se tu i hodně rad, ohledně pečení a vaření. A jsem za to ráda.

Svého času (před více jak 25.léty) jsem horečně sbíral veškeré dostupné kuchařské knížky. I v knihkupectví jsem děvčatům - prodavačkám kupoval různé drobnosti (kávu. čokoládu, vínko apod.), aby mi co vyšlo nechávali. UŽ MNE TO PŘEŠLO. Píše kde kdo¨, od herců, umělců, přez sportovce až po, po, po. A ceny jsou za knihy vysoké a tak by se jeden nedoplatil. A stejně se dost opakují. Musím ale říci, že zde se člověk naučí a dozví nejvíce. Jak jsem řekl. Mám bez přehánění několik desítek kuchařek, ale stejně podle nich nic neděláme. Snad z každé 2 - 4 věci, které si stejně upravíme podle svého a v tom je ten půvab. Třeba " Špekované srdce po Burgunsku", ale spíše od nás po " Rožnovsku ". Neodvažuji si ho zde publikovat. Snad až se otřepu.