Když se nedaří

Severinka: Nevadí mi pavouci, žáby ani různž hmyz, ovšem z myší mám málem osypky, ty tedy nemusím. Jednou jsme ji donesli doma do kuchyně, zřejmě v krabici se dřevem, syn na ni nalíčil a měli jsme stále zavřené dveře. Vařit jsem musela a ta představa, že jsem s myší v jednom uzavřeném prostoru, mi fakt nahánělo hrůzu. Trvalo to 3 dny, než se ta potvora chytla a mně spadl šutr z aorty.

U nás se nedařilo včera jen částečně, ale podělím se s vámi o mé snažení. Potřebuji bílky na pečení sněhového pečiva a tak mne napadlo, že uvinu vánočku, do které dám 6-8 žloutků, holky kdákalky snášejí, mladí mě zásobují, tak není co řešit.
Pak jsem si říkala, když už tam ty žloutky vrazím, po vzoru Magdaleny Dobromily, tak vánočku ještě vylepším. Ořechy, sušeným ovocem ze Zdravěnky. Rozinky v rumu a máslíčko jsou samozřejmostí. Ještě jsem část cukru nahradila medem, do mouky dala koření na medový perník, ochutila citronovou kůrou, aby už to tedy stálo za to. Ořechy jsem si posekala v robotu a nasypala je do mouky a už při zpracování těsta jsem zjistila, že se ty, byť malé kousky ořechů, s těstem příliš nekamarádí, pořád se draly ven.
Tak už jsem se ostatní přísady tam ani neodvážila dát, protože těsto bylo vláčné, fakt velejemné. Několikrát prohnětené mi krásně vykynulo, postaralo se také o to droždí Fala, na které dopustit nedám.
Přiznám se bez mučení, že zaplést vánočku z několika pramenů naráz neumím, ani se o to nesnažím, protože bych si zamotala i své dvě končetiny, jeden pokus jsem kdysi "učunila", ale prameny těsta mi šly na všechny světové strany, jen ne tam, kde měly být, tak jsem se na to, s prominutím, vyprdla, velebnosti.
No a včera jsem se na vinutí také vybodla, těsto rozdělila na poloviny, sáhla pro váleček umělohmotný, rozválela plát, posypala tím ovocem a rozinkami, zavinula a šup s tím na plech. Vznikly 2 docela podařené záviny, které jsem ještě potřela vajíčkem a po chvíli dalšího nakynutí vložila do trouby.
Vůně se linula až do pokoje pana D., ten nasál a ptal se, co to ZASE peču a kdy mu dám ochutnat. Řekla jsem mu, že čerstvě upečené nadýmá a já myslím na jeho zdraví, tak až ráno a to ještě podle jeho chování
Koření na perník udělá těsto tmavším, ale hezky se v tom vyjímalo ovoce, kein stres o to, zda se mi vánočka rozjede nebo ne, takže v konečném finále jsem si řekla, že toto je také řešení. Jeden závin, který jsem nazvala mikulášským, jsem ještě navečer dala mladým, ale dostali ho bohužel rozkrojený. Mám totiž novou, dosti velkou troubu a při přenášení na tác se mi ještě v půlce přelomil. Za ten druhý už nešel vyměnit, protože jsem ho načala.
Tak jsem si to docela ulehčila a přemýšlím nad tím, že se nebudu crcat s vánočkami a až zadělám na Vánoce, tak do toho závinu zapíchám ještě hranolky mandlí, záviny se tudíž budou "ježit" a doufám, že i Ježíšek se nelekne mé kreativity a dorazí

hosta:ty máš záclonku hore nohami...ja som si išla šiť nohavice a vystrihla som si dve ľavé predné časti...čiže nepoužiteľné...kedysi som veľa šila, ale akosi som z toho vypadla...

srettka: díky za pobavení

hosta:jo,jo už jí tam má, muž nalíčil druhou pastičku s opálenou kurkou chleba

Severinka: žádný salámek, žádný sýr - zkuste kůrku chleba, to funguje lépe, z myší jsou vegani

Opět se k nám domů začínají stahovat myšky minulý týden jsem na jednu narazila ve sklepě, kde za těch 29 let, co tu bydlím byla snad jednou, lezla po okýnku a chtěla prolízt ven, tak jsem po ní hodila polínko, ale netrefila, myška se otočila a úplně jsem viděla jak nevěřícně zírá, jako co jsem si to dovolilapak jsem začala ječet a zavolala muže, ale to už byla myška pryč, do druhého dne se chytila do pastičky a včerajsem byla na mrtvici, když jsem žehlila v té mé komůrce nahoře a pak si chci jít sednout ke stroji a něco zašít, nad ním na poličce mám zavěšené památeční perníky z Janova a Prahy a ten nejnižší, ten z Janova 2012, byl nějaký jakoby ulomený, kouknu blíž a zřetelně jsem viděla, jak je ohryzaný bafla jsem vyžehlené prádlo, vypla radio a zhasla a už jsem pelášila dolů Muž se divil, pak se šel přesvědčit a opravdu, tak tam dal pastičku se salámkem, toho si ale nevšímala a řekla bych, že perník je ohryzaný více jak včerato asi v noci dále hodovala

hosta:no víš to jen ty, no a my, ale my Ti tam nepřijdeme, tak to klidně nech

Tak přidám zase jeden zážiteček pro pobavení
Jednou se doma zastavila má starší dcera(stejně éneteligentní, krásná a senzenační, jko jááá :D ) Pokecali jsem, vše ok, vyprovodily
i ji ven k autu...vše ok..zamávali..vše ok..zamkli branku..vše ok. Jenže já kjáva kajkulka sem při tom nezavřela dveře do baráku. Čehož využil jeden z venkovních kocourů, jindy rozvážný, respekt budící mourek, kterému říkáme Žofrey (a já jsem prosím Angelika :) ) My si toho nevšimli. Zavřeli, zamkli a šli po svém. Když tu náhle ozvalo se z koupelny podivné hluboké mňoukovytí. Doma máme dva číčáky, ale ani jeden z nich takovýho barytona nemá. Tu se zjevil, náš Žofrey de Peyrac. Zmaten prostorem uzavřeným, jeho zorničky divoce měnily tvar.Řval a řval. Mladší dcera na nic nečekala. Vyvinula v sobě ohromnou sílu a dokázala skočit asi 3,5m z místa, tedy z kuchyně, až na sedačku v obýváku a zmizela komplet pod dekou. Odtud vysílala signály tipu -tytyty tátátá tytyty...hilfee..help meee. No horor. Nevěděla jsem, zda tišit dceru, či vycího kocoura. Ten na nic nečekal, předvedl v momentě jeden z ladných šelmích pohybů a absolutně nekulturně skočil na ledničku. Žalozpěvy neustávaly, křik dcery o záchranu jejího nebohého dvanáctiletého života také ne. Popadla jsem jedno z nářadí v kucghyni, kvrdlačka to myslím byla a jala jsem se ho z té lednice vykvrdlat. Ta svině mourovatá, pardon, ten udatný Žofrey se tam schovával za kytkama a nehodlal mé strohé domácí zelené zátiší opustit. Zkoušela jsem vyluzovat různé zvuky, které by jej vypudily ze skrýše. Jako zvuky jiných šelem, větších rozměrů a většího hladu. Ale nic. Nakonec jsem do něj dloubla násadou od vytíráku. To už se nas..štval a zdrhnul. Ale místo aby vyběhl na chodbu a z otevřených dveří do náručí přichoživšího večera, hodil blinkr a zmizel v obýváku. Dceru bral infarkt i v jejím mladém věku a snažila se pod dekou silně vyvyvinout mimkry dekoračních polštářků na sedačce. Ovšem polštářků, vyluzující zvuky deštného pralesa. Kocour se lekl, dceru i její mimikry přehopnul, skočil na televizi a z ní nahoru nad telku, na poličku s bodovými světly( drahý manželi, kdybys už ta světla konečně dodělal, neměl by se kam kocour napasovat ;) )Vánoční dekorace si nevšímejte, nějak jsem na ní loni zapoměla a na jaře už mi přišlo zbytečné je uklízet, neb další vánoce byly už skoro zase za dveřmi.A já nerada dělám zbytečnou práci :oops: :)
Polička se světly je asi ve výšce 2,5m. A ten neřád odtamtud prostě nechtěl slézt. Vytvořila jsem klid, ticho...nic...přistavila mu žehlící prkno, aby mohl zhupsnout dolu..nic..pošťuchovala jsem jej smetákem..nic. Vám řeknu, já už měla rosu všude..zrosená jsem byla jak lounská desítka. Co s kocourem, na kterýho nemám odvahu sáhnout, neb byl plachý. Neměla jsem chuť, nechat si poškodit svou rozkošnou plastickou mapu, na svém ještě rozkošnější xichtíku :)
Už jsem ze zoufalství pomyslela i na náš dobrovolný hasičský sbor. Ale toho bohdá nebude, aby slovanská žena si rady nevěděla. Popadla jsem tedy prkno žehlící, zatla své bicáky, tricáky a všechny cáky, co mám v rukách, prkno zvedla ku stropu a lákala žofreye dolů..nic..tak jsem jej začala dloubat do jerdele koncem prkna, na nějž se odkládá žehlička. Konečně se zadařilo jej pošťouchnout a nakonec i vypudit. Udělal hop a pak už vylítl ven. No to Vám byla dřina. ten už se nepřiblíží ani ke dveřím do baráku..radši :D

hosta: tak som sa smiala, az som muza zobudila

hosta: Jitko, nachlup stejná kuchařka mi visí na chalupě vedle kamen ...jen teda není nohama vzhůru

Asi budu stálý přispěvatel. Dnes jsem lehce uklízela, v pohodě okna, záclony atd. Při té pohodě jsem se rozhodla ušít novou vitrážku na záchod, všude mám takové starodávné, jen tam nebyla. Chtěla jsem využít starou vyšívanou kuchařku, přidělat poutka, vyprat, vyžehlit ..
Jen vydolovat šicí stroj ze skříně je složitější než samotné šití, ale odhodlaně jsem se do toho dala. Ušila, přemydlila žlučovým mýdlem, přihodila do pračky, usušila, vyžehlila, pověsila, moc se mi to líbilo. Když jsem koukla pořádně, zjistila jsem toto

jarda Kadic: Na Rujaně jsem nikdy nebyla, takže nemůžu porovnat ale Tvoji panáčci vyvolávají úsměv na tváři

jarda Kadic: jejda...no vidis...Mne zase skor pripominali panacika michelina
ale ozaj ako pekne si ich.....

jarda Kadic: Jaroušku, zápasníci nemají chybu, ještě že jsem na Rujaně nebyla