Štěstí, smůla - kdo ví?

Tohle mě kdysi totálně dostalo

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka.
První se druhého zeptalo:
Věříš v život po porodu?
Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady.
Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je
úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Špagetko Také se mi příběh moc líbil Vašku, vítej v právě rodícím se klubu

Mirco75, to si tedy "vyřazena", já to prádlo raději pohodlně uskládala znovu do koše, tak nevím, zda s tebou budu ještě kamarádit, ale jinak holčino si hvězda, to já ještě přemýšlím, kdy, kdo a jak se to vlastně "samo" vyžehlí

Světlankotak a jsem vyřazena z klubu.Právě žehlím a to je hrubé porušení pravidel,že?.Mám prostě "peška".No nic,tak holt hned zítra skočím na okna(některá) a do klubu vstoupím jindy.

Světlanko. Myslíš, že i když nejsem žena, mohl bych se přihlásit do klubu. Slibuji, že se budu řídit danými pravidli.

dobryyyyy den....ja som tu...tu tu tu....a uz mam za sebou aj cast udrzby....vlasy kratsie, srst zmizla, nozky lahsie o kilo a penazenka tiez...bohuzial viac ako o kilo, ale padlo to na moju udrzbu, tak s tym nebudeme nic robit...
cathlenn, tak ked mi prinesu do bytu z udiarne klobasy...aby este vymrzli a trochu vysumeli kym ich nasackujem do mraznicky, tak namojdusu u mna na balkone takto na susiaku vysia.
spagetka.......ja ked taketo veci citam, stale sa zamyslim, ci je to skutocne pravda....ci si to niekto vymysla, alebo bol naozaj svedkom takejto udalosti....mne sa totizto nechce verit, ze existuje taka osobta ako je opisovana maminka..moj rozum sa tomu zdraha uverit.

Cathleen, toto jsem už jednou taky dostala, ale kluk žvýkačku lípnul mamince na brýle...

Cathleen a Světlano

Volná výchova dětí
Prosím, přišlo mi to mailem - přečtěte celé do konce - moc se mi to líbilo poučné !!!

Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno.
Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel, naproti maminka a její asi 4 - 5 letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního modniho časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek, vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz. Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal - "Proboha, fůůůj, kam jsem se to dostala."
Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala # # nožičkami sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka. Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora. Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno.
Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty. Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět,že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop - a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla - a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři - kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících.
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu. Žvejkal žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici. Pak se zase díval znuděně ven, žvejkal a mlčel. Nedělal nic. Byl jeden zmála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až
na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad
nimi a řekl mamince "Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá??" Maminka svoji princeznu pohladila po vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě - "Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu."
Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující.
Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezůčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu.
Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela. Takové to- "Ááááá- lup ho tam. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku.
Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic.
Maminka zalapala po dechu a vypískla: "No co to děláš magorééé??? Seš blbéééj????"
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil - "Né, ale naši mě taky dopřávali volnou výchovu... Naschlééé."
Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele.
Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě "volná výchova" přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový "borec nakonec."

Světlano, to jsi tu měla dát před dvěma dny Právě jsem udělala pravý opak Musím se polepšit, aby byla ze mne dobrá hospodyňka

Svetlana hned to začínám realizovat

...a dnes jsem dostala taky hezkou věc...

cathleen - takové velké prádlo bych si taky dala líbit

...dobré ráno...Cathleen, ten obrázek mi připoměl mého muže...když jsem začala věšet v zimě prádlo na půdu našeho RD, tak jen lakonicky prohlásil "babička tu mívala klobásy a uzené a my tu máme prádlo"...a byl z toho nějaký špatný...