MS 2010

Seřadit podle

Sodovka

24. 5. 2010 21:30

Jani, ty máš stejné emoce jak mám já.

Ale úplně stejné. Jsem šťastná když vyhrajeme, ale zároveň mi je líto i těch, co mají skloněnou hlavu. Včera mi ale Rusov moc líto nebylo.

Bylo mi líto Fínov. A poslední minuty jsem si říkala úplně to stejné jak ty. Ale úplně do mrtě. Byl to infarktový stav a pak jsem od radosti brečela jak malé děcko. Všechno moc prožívám. Brečím i u Velké Pardubické. Na internátě mám mladé 16-ti leté, nádějné hokejisty. Je možné, že za pár let se budu na ně dívat v televizi.

drahulin

24. 5. 2010 20:07

Já už dlouho nezažila takový adrenalin.

Byla jsem úplně vyšťavená jak jsem to prožívala.

To zlato byl nádherný pocit.

Kluci si to zasloužili už jen pro to,že bylo vidět jak hrají srdcem.

JanaDorazinova

24. 5. 2010 17:30

Spagi, pamatuji si, jak spolu hráli, ale už nevím, ve kterém roce

. Byla jsem v práci na vrátnici a celou noc jsme řvali!

!! Byla to nádhera a líbilo se mi, že Slováci doma, třebaže tehda prohráli volali na své hokejisty "Aj tak jste majstri!!" Brečela jsem, jak želva. Já jsem ten typ, co lituje ty, co se nadřou a prohrají a pak stojí se skloněnou hlavou a je jim do pláče. Ale Rusi včera..nevím, co bych řekla k tomu, jak si všichni sundávali stříbrné medajle.

Copak i to není úspěch? Myslím, že naši, kdyby byli stříbrní, tak by se jim doma dostalo stejné přivítání, jako dnes. Protože, copak někdo věřil, že se dostanou tak daleko?

Já do poslední vteřiny myslela, že Rusi vyrovnají a říkala jsem si.. "Bože, kde ti naši kluci vezmou síly ještě na prodloužení?" HURÁÁÁ, jsem tak šťastnááá!!