Retro okénko: Vzpomínáte na lančmít? I dnes se vyrábí podle norem z roku 1989. Víme, kde ho sehnat a kolik za něj zaplatíte

Maso slisované do konzervy

Vypadal trochu jako šunka, trochu jako paštika a trochu jako vepřové maso ve vlastní šťávě. V minulosti byl lančmít v obchodech k dostání v konzervách s tajemnými čínskými znaky, které v nás vzbuzovaly dojem nějaké exotické speciality. Uvnitř se ovšem ukrývala rozemletá směs většinou vepřového masa, někdy také hovězího či drůbežího, slisovaná do podoby jakési sekané nebo šunky. Byla ochucená speciální směsí koření, která jí dodávala specifickou vůni a chuť. Přestože na lančmít někteří nevzpomínají úplně v dobrém, původní myšlenka této socialistické masové „speciality“ nebyla úplně špatná. Konzerva, kterou všichni známe pod počeštělým zkomoleným výrazem lančmít, má ve skutečnosti britský původ a její oficiální název zní luncheon meat.

Pro britské vojáky

Ačkoli my si pod pojmem lančmít vybavíme jen tu jednu specifickou masovou konzervu, anglickými spojeními lunch meat nebo také luncheon meat jsou nazývány masové konzervy vůbec. Slovo lunch znamená oběd, jde tedy o masová jídla, z nichž se dá připravit snadný a rychlý oběd, když nemá hospodyňka čas na dlouhé vyvařování. Konzervy označované také jako luncheon meat byly původně určeny pro vojáky anglické armády v druhé světové válce, mnozí dokonce věří že masové konzervy byly jedním z důvodů, proč spojenecká vojska válku vyhrála. Podle webu Cultureguru.my byl předchůdcem luncheon meatu výrobek zvaný SPAM. Šlo o zkratku Specially Processed Assorted Meat (speciálně zpracované maso) a označovaly se tak vařené masové konzervy, které ve třicátých letech 20. století vyráběla ve Spojených státech společnost Hormel Ltd. V období velké hospodářské krize byly tyto konzervy levnou náhražkou drahého čerstvého masa.

Kvalitnější masové lančmíty

Kvalita lančmítu se nejvíc zhoršila v devadesátých letech, kdy byly zrušeny potravinářské normy. V současnosti je množství masa v lančmítu stanovené vyhláškou. Podle webu Zakonyprolidi.cz musí konzerva označovaná jako luncheon meat obsahovat vepřové a hovězí maso. Masa musí být minimálně 70 %. Dále je charakterizován takto: „Vzhled - výrobek ve vychlazeném stavu barvy světlé nebo tmavě růžové, mozaika nepravidelná se zrny vepřového libového a tučného masa velikosti do 10 mm; drobné póry, dutinky a měkké kolagenní části v malém množství se připouští. Konzistence – má být kompaktní, plátky o tloušťce 1 cm při nařezání soudržné. Vůně a chuť - příjemná, přiměřeně slaná a kořeněná, na skusu výrobek křehký. K dostání už tak jsou dokonce kvalitní lančmíty pouze z masa a sádla bez jakýchkoliv zahušťovadel, škrobů, mouky a lepku. Pokud byste si ale chtěli připomenout lančmít, jaký si pamatujete z dětství nebo mládí, stále je možné koupit konzervu Starý dobrý lunč vyráběnou podle ČSN z 1. 1. 1989. Ta totiž chutná úplně stejně jako před lety. Jen je o kapánek dražší. 400 g originálního lančmítu pořídíte za 65 Kč. K dostání je na e-shopech nebo v menších řeznictvích. Případně si můžete lančmít klidně udělat doma sami třeba podle našeho receptu:

Nejlepší je z ešusu

Lančmít se většinou jedl nakrájený na plátky a osmažený dokřupava s bramborem nebo na topince. Často se dělal také okatý lančmít obložený volským okem, kdy se v této úpravě lančmítem nahrazoval biftek. Občas se dělal i smažený klasicky v trojobalu, což už trochu zavánělo rizikem žlučníkového záchvatu, ale dobrota to byla. A klidně ho můžete pojmout moderněji – na plátky nakrájený lančmít dejte místo plátku mletého masa do burgeru. Každý správný tramp či táborník by vám ale samozřejmě řekl, že nejlepší byl opečený na tuku vyškrabaném zespod konzervy na víčku od ešusu.

Zdroje:
Cultureguru.my
Zakonyprolidi.cz