Jak pěstovat lilek? Semínka potřebují včasný výsev a teplo

Lilek můžeme pěstovat ve více odrůdách, jejich plody jsou protáhlého vejčitého tvaru a liší se barevností, tvarem i velikostí. Plody lilku mohou být bílé, žluté, oranžové, hnědé, purpurové až černé. Jedná se o rostlinu značně náročnou na teplo, vláhu i živiny. V dobrých podmínkách lilek plodí ostošest a jeho plody jsou všestranně použitelné. Ve své domovině je lilek vytrvalá rostlina, v našich podmínkách ho pěstujeme jako jednoletku, pokud mu ale vytvoříme vhodné podmínky, můžeme rostlinu uchovat i přes zimu.

Jak předpěstovat lilek

Pro začátečníky máme několik tipů:

• Důležitý je výběr správné odrůdy, která se dobře hodí do naší oblasti a stihne dorůst do konzumní velikosti.
• Semínka lilku vyséváme už na konci února nebo začátkem března, dáváme je do výsevních misek, jiffů nebo truhlíků. Postupujeme obdobně jako při předpěstování rajčat.
• Malé semenáčky rozsadíme do kelímků nebo květináčků, do volné půdy je dáváme až v druhé polovině května, do fóliovníku nebo skleníku už koncem dubna.

Pěstování lilku

Rostliny se mohou pěstovat na záhonech, ve velkých nádobách a ve sklenících nebo fóliovnících. Záleží na oblasti, ve které žijeme.

• Rostlinám se daří na výživných půdách v teplých a chráněných polohách. Půdu na podzim vyhnojíme uleželým hnojem, krátce před výsadbou přidáme kompost a hnojivo Cererit nebo NPK. V průběhu růstu je možné zalévat výluhem z kopřiv (jednou za dva týdny).
• Mezi rostlinami ponecháme 40–50 cm, řídíme se vždy podle očekáváné velikosti u konkrétní odrůdy. Porost musí být vzdušný a odplevelený, rostliny potřebují dostatek prostoru.
• Pod lilky můžeme natáhnout černou textilii nebo fólii, půda pak bude více prohřátá, vláha se bude méně odpařovat a rostlinám se bude dařit. Oblíbenou alternativou je také mulčování slámou. 
• V průběhu vegetace rostliny přihnojujeme, dostatečně zaléváme ke kořenům a jejich okolí opatrně kypříme. Při okopávání přihrnujeme k rostlinám zeminu.
• Větší rostliny vyvazujeme ke kolíkům.
• Lilky vyštipujeme obdobně jako rajčata, ponecháme jim obvykle 3–4 hlavní výhony, a zálistky (výhonky), které se tvoří nad listy, vyštipujeme. Také odstraníme nejspodnější listy na rostlinách, ty totiž žloutnou a jsou nejvíce ohrožené houbovými chorobami.
• Lilek je příbuzný brambor a má i stejného škůdce - mandelinku bramborovou. V případě výskytu larvy a dospělé brouky co nejdříve posbíráme.

Lilek nebo baklažán - oblíbené plody

Lilky jsou samosprašné, proto není potřeba řešit opylování. V krytých prostorách ale kvetoucími rostlinami občas zatřeseme kvůli pohybu pylu, obdobně to děláme také u paprik.

• První plody dorůstají do sklizňové velikosti v průběhu srpna, některé odrůdy i dříve.
• Na každé rostlině ponecháme přibližně 5–7 plodů, ostatní plody vyštipujeme. Pokud by plodů bylo více, rostlina by je nezvládla všechny dostatečně vyživit a zůstávaly by jen maličké. Velikost plodů závisí na konkrétní odrůdě.
• Plody lilku je potřeba sklidit včas, dokud jsou pevné a mají jemná semínka a výbornou chuť. Odřezáváme je ostrým nožem nebo si vezmeme na pomoc zahradnické nůžky. Starší plody mají houbovitou dužninu a tuhá, hnědá a nahořklá semínka.
• Plody je potřeba sklidit před příchodem podzimních mrazíků. Rostliny pak už zlikvidujeme, protože mráz by je stejně poškodil. 

Plody lilku se nehodí k delšímu skladování, při teplotě 7–10 °C vydrží nejvýše dva týdny. Lilek můžeme smažit jako řízek, dusit, zapékat, grilovat i péct v troubě. Je výtečný do pokrmů jako je lečo nebo balkánská musaka. Plody se snadno mrazí a ke konzumaci se hodí i jejich slupka. 

Podle následujícího videoreceptu připravíte výtečný salát z grilovaného lilku a petržele: