Výroba jelítek krok za krokem: Jak na přípravu této zabíjačkové pochoutky
Jelita jsou zabíjačkovou pochoutkou, kterou si často odnášíme domů jako výslužku. Víte, co všechno do nich patří, jak a do čeho se plní a jak se vaří? To vše si řekneme v tomto článku. Podívejte se na tradiční postup.
Do jelit patří ječné kroupy, proto se můžete setkat i s pojmem kroupáky. Jejich charakteristickou tmavě červenou až hnědou barvu jim dodá krev, která se přimíchává do směsi. Můžeme je jíst studené, ale často se také využívají v kuchyni k přípravě dalšího jídla.
Mohlo by vás zajímat
Jak na výrobu jelit
Mistři řezníci umí plnit střívka holýma rukama. Ti ostatní si na pomoc berou narážečku nebo využijí nástavec u kuchyňského robota.
- Nejprve uvaříme kroupy, které je třeba napřed důkladně propláchnout.
- Dále připravíme dobře propláchnutá střeva, která na jednom konci uzavřeme špejlí.
- Smícháme na sádle osmaženou cibulku, housku namočenou v krvi, nadrobno pokrájený nebo namletý ovar, vařené umleté plíce, syrová namletá játra, sůl, pepř, majoránku a mleté nové koření. Podle potřeby doplníme vývarem.
- Pomocí narážečky plníme směs do střívek, které uzavřeme špejlí.
- Jelita "vaříme" těsně pod bodem varu při 90 °C po dobu 30 minut. Ta uvařená plavou krásně na hladině.
- Po uvaření je necháme vychladnout a spotřebujeme nejdéle do 3 dnů. Přebytky je možné také zamrazit.
Zabíjačka je bohatá na výrobu různých masových pochoutek. Jednou z nich je také tlačenka, kterou zvládneme připravit i doma. S postupem pomůže náš videorecept, ve kterém je výroba tlačenky ukázána krok za krokem.
Masopust
Masopust, který se lidově označuje jako ostatky, fašank, moravsky voračky, voráčí, končiny či obecně karneval, je svátek mezi Vánocemi a postní dobou. Masopust začíná po svátku Tří králů (6. ledna) a končí na Popeleční středu, jejíž datum se odvíjí podle termínu Velikonoc. Během masopustu probíhají zabijačky.
S tématem Masopust souvisí:
Smažené vdolky | masopustní koblihy | masopustní šišky | jitrnice
Komentáře
19. 2. 2024 13:29
8. 2. 2024 10:31
Při vaření jelit musí být ,,kotelník,, ve střehu , voda by se měla jen lehce ,,válet, nikoliv vařit a lehounce v kotle mýchat a ty tenký jelita vydělávat pomocí kopistě a jen lehce jistit za špilek po chvíli jak vyplavou, jinak praskají. V tlustých střevách , jak jsou nahoře se ve vrchní části lehce propíchnou ostrým hrotem špilku, aby vyšel vzduch, nikoliv sádlo, neb by byly zase ,,sypací,, . Jelito je hotově uvařené, až když se do něj píchne, tak na špilku není znát neuvařená krev. Je také u nás zvykem, že se jak jitrnice, tak jelita při vaření (samostatně samozřejmě) počítají , aby SE TAM PAK NEMUSELO PÁTRAT, je li tam ještě nějaké a nebo roztržené. ,,Někdy se i stalo, že jich bylo vytaženo víc jak jich bylo vhozeno,, .
A na závěr, než se jitrnice i jelita začali nadívat, tak se sešli hlavní aktéři zabíjačky a koštovali a ,,mudrovali,, co přidat. Většinou jsem měl u sebe mladšího jinocha, který ještě nepopíjel alkohol, neb ten měl většinou podobnou chuť jako já a na jeho názor jsem bral nevětší váhu. Samozřejmě jsem mládež a měšťačky vždy v nějaké přípležitosti lehce pomazal krví na čele a nebo tváři. (to sem se ale musel podívat, jestli nemá na tváři ,,mejkap a podobně) . Dodnes na to v dobrém vzpomínají.
,,toš tada tak,,