Víte, jaké zvyky naši předci dodržovali během velikonočních svátků? Tyto pokrmy se tradičně připravovaly

Po neděli Pučálné (pučálka je smažený naklíčený hrách), Pražné (pražmo je pražené naklíčené obilí), Kýchavné (kdo kýchne 3x, bude celý rok zdráv), Družbadlné (lidé se navštěvovali a družbové domlouvali svatby), Smrtné (v kostelích se zahalovaly kříže a někde vynášela Smrtka) a Květné (na památku slavného vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, kdy ho lidé vítali palmovými ratolestmi, se v kostelích světí jívové nebo jiné větvičky a také voda jako symbol čistoty) nastává konečně Svatý (Pašijový) týden. Začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím.

Škaredá (Jidáš se mračil na Krista a pak ho zradil) nebo také Sazometná (vymetají se komíny) středa zahajuje sled důležitých dní z hlediska liturgického i lidového.

Zelený čtvrtek

Název Zeleného čtvrtka pochází už z 12. století a je zřejmě odvozen od zeleného kněžského roucha. Zelenina se pravděpodobně v tento den začala jíst kvůli názvu. V tento den „odlétají zvony do Říma“, což v praxi znamená, že až do sobotního Vzkříšení zvony mlčí. Pravidelné zvonění ráno, v poledne a večer obstarávali místní chlapci s různými klapadly a řehtačkami. Zelený čtvrtek byl ale i dnem očisty, lidé se omývali ranní rosou, a dokonce i papež ten den omývá nohy starcům jako výraz pokory ke starým a chudým lidem. Další úkony se týkaly očisty domu a okolí. Vymetené smetí se pálilo nebo vynášelo za ves, aby se v domě nedržely blechy, myši a jiná havěť. Večer se dům vykropil svěcenou vodou. Na Zelený čtvrtek se pečou a jedí jidáše.

Velký pátek - zvyky, tradice, recepty

Velký pátek je nejtišší den v roce, den křesťanského smutku. Nekonají se mše, nehrají varhany, nezvoní zvony. V mnoha domácnostech se tento den nepracovalo, málo se mluvilo a z důvodu přísného půstu se jedla jen jednoduchá postní jídla (jedno za den). Tento den se hrávaly pašijové hry o životě a smrti Ježíše Krista. Často bývalo součástí her i procesí s bičováním, jak je ještě známe například z Filipín. Marie Terezie procesí zavrhovala a Josef II je nakonec zakázal. Pro obyčejné lidi byl Velký pátek plný magie a kouzel. Věřili, že všechno, co v tento den dělají, má násobenou účinnost. Čistá voda (zvláště ze soutoku více pramenů nebo která protekla mlýnským náhonem) má v tento den zázračnou moc. Říkalo se jí živá voda, nabírala se ještě za tmy a nesmělo se u toho mluvit. V hospodářství ani na poli se nesmělo pracovat (půda je v tento den posvátná, protože do ní byl uložen Ježíš), hospodyně netkaly, nepředly, nepraly.  Spousta pověr se dědila z pohanských dob a týkala se strachu z čarodějnic a nebezpečí uhranutí. V tento den se také otevíraly skryté poklady.

Bílá sobota - zvyky, tradice, recepty

Bílá sobota je poslední den dlouhého (40 dní) půstu. Název se odvozuje od bílého roucha novokřtěnců (pohané, kteří se dali pokřtít v dospělém věku). Byl to den, kdy se křesťané připravovali na oslavu Ježíšova zmrtvýchvstání, které symbolizovalo novou naději a radost a bylo klíčovým okamžikem roku. Páteční ticho a ponurost střídá hlahol zvonů, hudba, zpěv a světlo (oheň). Svěcení ohně byl jeden z příkladů, kdy církev nedokázala vymýtit pohanský zvyk (keltské pálení ohňů na přelomu zimy a jara) a tak jej vzala za svůj a přetvořila k obrazu svému. Před noční bohoslužbou zvanou vigilie (bdění) se posvětí oheň rozdělaný před kostelem a od něj se zapálí svíce (paškál). Od jejího plamene si potom zapalují svíčky věřící. Uhlíkům a popelu z tohoto ohně byla také připisována magická moc. Popelem se sypaly louky, žhoucím uhlíkem se doma zapaloval nový oheň v kamnech apod. Skončilo období půstu a rozjímání a mládež se zase chtěla bavit. Hezkým zvykem z té doby byly tzv. chodníčky lásky, kdy mládenec vysypal kamínky nebo jinak označil stezičku k domu své milé.

Velikonoční neděli a pondělí najdete v dalším článku.