Z moudrosti starých kuchařek: Co radila hospodyňkám Marie Axamitová v 19. století
Naše babičky sice neměly různé přístroje, zlepšováky a pomůcky, které dnes pomáhají nám, ale čerpaly z mnoha moudrých rad, které se v rodinách předávaly po generacích. Připomeneme si tentokrát poučení, které vybrala Marie Axamitová do své kuchařky vydané už v roce 1894.
Česká kuchařka s podtitulem Kniha pro každou českou domácnost od Marie Axamitové obsahuje celou řadu receptů, které autorka shromáždila a používala již v 19. století. Vařit se učila jako malá u své babičky, v roce 1836 šla do Prahy do služby, kde samostatně vařila. Ve vzpomínkách na své dětství psala: "Vařilo-li se něco, co jsem hned nepochopila, vždy jsem se ptávala, co ještě k tomu přijde, a hleděla jsem, abych nic z toho nezapomněla."
Hlavní pokyny pro kuchařky
I nyní po letech si připomeneme něco z rad Marie Axamitové pro hospodyňky:
- Každá dobrá kuchařka má především přemýšleti a uvažovati, než se do nějaké práce dá. Při díle jednom má již mysliti na druhé, čímž předejde mnohé zkáze. Zároveň musí být čilá, bedlivá a šetrná a nic zbytečně nepromarniti. Při vaření má bráti hlavně k tomu zřetel, aby nic nepřesolila, nepřehnala kořením neb jinými přísadami, nýbrž docílila ve všem jemné chuti.
- Vaří-li se hovězí maso a dá se do studené vody, je polévka silná, maso však beze šťávy, dá-li se do vody horké, je maso šťavnaté, zato polévka slabá. Aby se obému vyhovělo a docílilo se šťavnatého masa i dobré polévky, dá se na maso jen málo vody, aby přišlo brzo do varu, zároveň se přidá hned zelenina: cibule i se slupkou, celer, petržel, kousek brukve a kapusty (mrkev se vynechá, neb činí polévku nasládlou), několik suchých hub, vše v přiměřeném množství.
- Pěna z masa sbírati se nesmí, polévka tím slábne. Ostatně, dáli se hned zelenina, usadí se pěna na zelenině. Jakmile se maso začne vařit, osolí se a doleje se tolik vody, kolik je na polévku třeba. Nesmí se vařiti zprudka, nýbrž jen na mírném ohni. Pozdějším přiléváním vody k polévce, kdy se již déle vařila, ztrácí tato na dobré jakosti i chuti. Maso nesmí se při omývání močiti ve vodě, sice ztrácí mnoho šťávy, stává se nechutným a polévka z něho je slabá.
- Omáčky musí se jen slabě zapražiti, ale dosti dlouho povařiti, až do varu zhoustnou. Jestli se omáčka málo povařila, lepí se jíška na jazyk, kdežto dalším vařením teprve chuti nabývá.
- Zelenina nemá se spařiti, jen čistě oprati, neboť bývá pokryta rozmanitým hmyzem, který často pouhým okem ani spatřiti nelze.
- Zadělává-li se něco droždím, nesmí býti mléko horké, neb když se těsto spaří, nekyne. Není též radno nechati droždí dvakrát kynout, nýbrž hned zadělat, a to vždy jen dobrým mlékem, neb jen dobré mléko udělá též dobré těsto. A vždy dobře vypracovat.
Moudrost a zkušenosti našich babiček nám mají stále co říct i dnes. Vzpomínáte na osvědčené rady, které se u vás v rodině tradují? Budeme rádi, když nám některé z nich napíšete.
Podle následujícího videoreceptu uvaříte výbornou staročeskou couračku:
Čerpáno z České kuchařky Marie Axamitové z roku 1894
Sdílejte s přáteli
Sdílet na Facebooku
Poslat na Messenger
Poslat na Whatsapp
Další tipy a triky
Přečtěte si Zobrazit více
Komentáře