Krokodýlí maso, koprová omáčka i čokoláda: Neuvěříte, jaké šílenosti dávají lidé na pizzu!

Hawai je ještě dobrá

Myslíte si, že pizza Hawai s ananasem a šunkou je, jak se hezky česky říká, ta největší "prasárna"? Tak to jste ještě neviděli, co si na populární jídlo původem z Itálie jsou schopni dát třeba ve Švédsku, v Jižní Koreji nebo v Austrálii! Jídla podobná pizze, tedy koláče z těsta pečené v pecích a plněné nebo posypané různými ingrediencemi, lidstvo vyrábí od nepaměti. Pizza jak ji známe dnes vznikla v Neapoli někdy na konci 18. nebo začátku 19. století. Nejprve měla podobu jakýchi placatých chlebů potřených olivovým olejem s česnekem a sypaných sýrem. Neví se, kdy přesně na ni Italové začali dávat rajčatovou omáčku s bylinkami, podle legendy ale archetypální pizzu Margheritu, tedy pizzu s rajčaty, mozarellou a bazalkou, vymyslel roku 1883 pekař Raffaele Esposito, který touto lahůdkou v barvách italské vlajky uctil královnu Markétu (italsky Margheritu) Savojskou a protože jí chutnala, nazval Esposito tento svůj vynález právě po italské šlechtičně.

Co je na tom pravdy, to těžko říct, jisté ale je, že v roce 1830 už se pizza v Itálii prodávala ve stáncích na ulici a vznikaly pekárny, které se na její výrobu specializovaly - tedy pizzerie. Ze země ve tvaru kozačky se postupně jídlo rozšířilo do všech koutů světa a každý kraj má dnes svou obměnu této pochoutky. Třeba Američané pizzu milují, ta jejich se ale od původní italské na první pohled liší tím, že se vyrábí menší, zato z tlustšího a celkově hutnějšího těsta. Nezřídka si tu můžete dát pizzu s masovými koulemi, které Američané "cpou" skoro do všeho, co zároveň obsahuje rajčatovou omáčku. V českých pizzeriích je běžně k dostání pizza Pollo obsahující kousky kuřete, což by Ital pravděpodobně nikdy ani nepozřel. Pollo i americká pizza jsou ale ještě dobré oproti tomu, jak bizarně slavné jídlo chystají jinde...

Japonci s majonézou, ve Švédsku banánovou

Existují pizzerie, kde experimentování s příchutěmi pizzy považují za bonus pro zákazníka, jakousi atrakci - a na jednu stranu, proč ne. Nebudeme jmenovat, ale řekněme, že kdo žije v Praze, může reálně zajít na místo, kde si objedná "Švédskou pizzu" obsahující masové koule, brambory a brusinkovou omáčku. Tamtéž dostanete také pizzu se slaninou a jablky nebo s roastbeefem přelitým koprovou omáčkou. Jako "pokus" by se tohle snad ještě dalo uznat. Ale třeba v Austrálii na pizzu úplně běžně dávají kusy klokaního nebo krokodýlího masa. Pro nás podivnost, pro ně vlastně docela normální věc. V Jižní Koreji mají rádi pizzu s krevetami a sladkými bramborami, to bychom snad i ochutnali... Zato oblíbená japonská varianta s majonézou, brambory a kukuřicí zní přinejmenším... zvláštně. A když jsme zmínili Švédsko - reálně mají obyvtelé této skandinávské země pizzu rádi s banánem, arašídy a kořeněnou směsí kari. Zajímavá kombinace, jen co je pravda.

Z pohledu Čecha normální, pro Itala podivná je v Německu populární pizza s tuňákem z plechovky. V Brazílii se pizza neobejde bez zelených fazolek, které jsou tam hodně populární, Rusové zase připravují koláč zvaný Mockba, na němž jsou často sardinky nebo jiné plody moře. Za vymakjící se určitě můžeme považovat i snahu dělat pizzu tzv. nasladko. Ozdobená s mascarpone a ozdobená ovocem je snad ještě smysluplná, ale třeba čokoládová pizza, která se v mražené formě před časem objevila i v českých supermarketech, to je opravdu proti přírodě. To si ani pizza, ani čokoláda nezaslouží! Specialitou jedinou svého druhu je tzv. Gold Leaf Pizza, kterou vyrobili v Americe. Obsahuje luxusní ingredience, třeba kaviár, a je ozdobená skutečnými plátky zlata. Tento koláč stojí dva tisíce dolarů. Kdybyste tolik peněz měli, ochutnali byste?