K Pinkasům na jedno chodívali i Voskovec s Werichem. Co si tam dáte dnes?

Jak krejčí dobyl Prahu pivem

Evropské století, či století páry. Tak bývá označováno devatenácté století, v jehož první polovině vyrazil z malé vesnice v jihozápadních Čechách do Prahy krejčí Jakub Pinkas. V hlavním městě si otevřel krejčovskou živnost. Fakt, že dokonce šil i kněžská roucha pro františkánský klášter, mu nezabránil v tom, aby se nezajímal o dobré pivo. A tak si v roce 1843 domluvil se svým známým, formanem Martinem Salzmannem, který jezdil do Plzně, aby mu z Měšťanského pivovaru přivezl nové pivo na ochutnání. A bylo to pivo veskrze zajímavé, protože se vyrábělo novým způsobem, metodou spodního kvašení, čímž získalo jiný vzhled i chuťový charakter. Krejčí Pinkas uložil pivo do sklepa a dával ho ochutnávat zákazníkům v krejčovském salónu. Těm natolik zachutnalo, že se po čase z mistra krejčovského řemesla stal hostinský.

U Pinkasů

Málo se ví, že Jakub Pinkas svou hospodu na pražském Jungmannově náměstí nejprve pojmenoval U švingulanta. Stálí štamgasti ovšem byli zvyklí chodit na pivo k Pinkasům, a tak hostinský později tento název vypustil a zůstalo jenom U Pinkasů. Jelikož to byla jediná hospoda, kde se čepovalo plzeňské pivo, navíc i způsob podávání byl nový. Pinkas ho totiž rovnou roznášel ve sklenicích, místo, aby ho rozléval u stolu. Běhání po place ho brzy unavilo, a tak se rozhodl živnost předat synovi. Ten ale brzy zemřel, proto původní majitel nabídl hostinec jednomu ze svých číšníků, jistému Františku Brabcovi.

Brabcova plzeňská restaurace U Pinkasů

František Brabec jako vyučený číšník dobře věděl, že nejdůležitější jsou stálí štamgasti a těm by se moc nelíbilo, kdyby se najednou kompletně změnilo jméno. Z toho důvodu název pouze rozšířil, ale U Pinkasů ponechal. Stejně tak ponechal i provoz restaurace, pouze ho rozvíjel, tedy zejména společenský ruch. Dobře se tady vařilo, což funguje v hospodách dodnes. Brabcovi po válce o hospodu samozřejmě přišli. Po roce 1989 potomci Františka Brabce požádali v rámci restitucí o navrácení, což se stalo, ale po nějaké době hospodu prodali. Naštěstí nový majitel restauraci zachoval.

Kulturní život

Hospoda se krátce po svém vzniku proslavila jako místo, kde se scházeli čeští vlastenci. Často sem zavítal například František Palacký, Josef Jungman, ale také například první český prezident T. G. Masaryk se svým synem Janem Masarykem. V návštěvní knize je možno vidět podpisy herců Zdeňka Štěpánka nebo Ladislava Peška. Scházelo se zde i trio pánů Voskovec, Werich a Jaroslav Ježek. S místní atmosférou je spjatý i Bohumil Hrabal, který se zde potkal s americkým prezidentem Billem Clintonem. Slavné oosbnosti tam potkáte i dnes, ale zajít si tam na jedno, dvě něco tři můžete i sami. Tuhle typickou českou restauraci najdete jen pár kroků od Václavského náměstí. Špičkově ošetřené a tradičním způsobem čepované  pivo z nerezových tanků zde nabízejí ve třech podlažích, sázkou na jistotu je ale i domácí atmosféra a poctivá česká kuchyně. V rámci svatomartinského posvícení zde letos můžete ochutnat třeba drůbeží kaldoun nebo Svatomartinské konfitované husí stehno na jablkách. A pokud pivu neholdujete, dejte si k husičce klidně víno. Samozřejmě Svatomartinské!