Židovské brambory či jeruzalémský artyčok: Z topinamburů uděláte skvělou polévku i salát

Odolná podzimní zelenina

Topinambur hlíznatý je u nás dosud poměrně neobvyklým druhem kořenové zeleniny, s nímž nemá mnoho lidí zkušenosti. Určitě se ale vyplatí mu dát šanci. Vyniká totiž zajímavou nasládlou, jemnou a trochu i kouřovou chutí a také vysokým obsahem živin. Další jeho předností je, že jde o podzimní druh zeleniny, která se dá sklízet rovněž v zimních měsících, neboť dokáže odolat i velkým mrazům. Navíc jsou topinambury poměrně nenáročnou plodinu, jež se dá pěstovat i v horských oblastech. Jejich další výhodou je také to, že do sebe nenatahují žádné škodlivé látky z půdy. I když se pěstují i v Evropě, původem pocházejí ze severní Ameriky, kde jsou oblíbené od Mexika až po Kanadu.

Trochu jiné brambory od indiánů

Do Evropy se topinambury dostaly v 16. století, kdy se s nimi v Americe podle webu Lewis-clark.org seznámil objevitel Samuel de Champlain a přivezl jejich vzorky do Francie. Popularitu si topinambury získaly hlavně pro svůj rychlý růst a snadné pěstování. Někdy je to skoro až na škodu, neboť se často stávají obtížným plevelem, kterého je těžké se zbavit. Díky tomu se rychle rozšířily do celé Evropy, i tak je ale co do obliby porazily brambory, které v 19. století postupně topinambury úplně vytlačily. Ve Francii jsou ale stále oblíbenou plodinou, a to dokonce natolik, že jim bylo uděleno ocenění nejlepší polévkové zeleniny. Topinamburů si ovšem cenili i v Anglii, kde byly označovány jako lahůdka pro královnu, někdy se jim říká i kanadský lanýž. Za anglický název jeruzalémský artyčok může podobnost chuti topinamburu právě s artyčokem. Aspoň tak to viděl již zmiňovaný objevitel Samuel de Champlain, který topinambur dovezl do Francie. Složitější je to s označením jeruzalémský. S Jeruzalémem totiž nemají topinambury nic společného. Za název údajně mohou, jak se píše v knize Transactions of the Philological Society, italští osadníci, kteří rostlinu pojmenovali podle podobnosti se slunečnicí zahradní označovanou italsky girasole a toto jméno bylo posléze zkomoleno na jeruzalémský. Název topinambur se používá ve francouzštině, němčině, italštině, polštině, rumunštině, ruštině a španělštině a je odvozen podle webu Topinambur-manufaktur.de od jihoamerického indiánského kmene Tupinambů, kteří hlízy pěstovali.

Vhodné i pro diabetiky

Oproti bramborám neobsahují topinambury škrob. Místo toho je v nich ale polysacharid inulin. Jedná se o nestravitelnou vlákninu, která má ale příznivé účinky pro lidský organismus. I když jsou topinambury sladké, inulin zabraňuje podle webu Theguardian.com prudkým výkyvům hladiny cukru v krvi po jejich konzumaci. Topinambury tak mají nižší glykemický index než brambory, takže jsou vhodné i pro ty, kteří se snaží zhubnout, a také pro diabetiky. Kromě toho je inulin prospěšný pro zdraví střev, neboť působí jako prebiotikum. Podle webu Verywellfit.com jsou topinambury bohaté na celou řadu vitaminů a minerálních látek, včetně vitaminu C, vitaminů skupiny B - thiaminu, niacinu, riboflavinu, B₆ a folátů a minerálních látek - hořčíku, draslíku, fosforu a železa. Tato kořenová zelenina je rovněž vynikajícím zdrojem železa, v jedné porci je téměř 30 % denní potřeby.

Pozor na nadýmání

S bramborami mají topinambury společný nejen podobný vzhled, ale i to, jak se zpracovávají v kuchyni. Můžete je vařit, péct, grilovat i smažit, na rozdíl od brambor je ovšem možné je jíst i syrové. Hlízy není nutné škrábat, stačí je jen vydrhnout kartáčkem, na pyré je ale lepší je oloupat. Výborné jsou hlavně pečené vcelku jako brambory, mohou se i dusit, vynikající je polévka nebo pyré z topinamburů, můžete z nich ale dělat i bramboráky jako z klasických brambor. Syrové se dají nastrouhat třeba do salátu. Výborně se jejich chuť snoubí s mrkví a s jablky a medovo-octovou zálivkou. Vařené jsou ale lépe stravitelné, v syrovém stavu totiž mohou způsobovat nadýmání.