Velikonoční pondělí patří vajíčkům: Proč by měla být červená a čím ještě můžete koledníky pohostit?

Na pomlázku chodili velcí i malí

Velikonoční pondělí si dnes ze všech velikonočních dnů užíváme asi nejvíc. Tento den je totiž spjatý s tím, že se chodí na pomlázku neboli šmigrust. Dřív ovšem pomlázka nevypadala jako dnes a nechodili jen muži vyšlehat ženy. Již v neděli vyšlehala pomlázkou hospodyně všechny členy rodiny, rodiče šlehali své děti a při pomlázce maličkých chodily děti vyšlehat své babičky a kmotry. Na některých místech se naopak v pondělí odpoledne obracely role a ženy chodily vymrskat muže. Dospělé koledníky v současnosti spíš potěšíte štamprličkou, vajíčka si ale pro všechny případy nachystá na Velikonoční pondělí snad každý žena. Vždyť malovaná vajíčka jsou vlastně jakýmsi symbolem celých Velikonoc.

Vajíčko jako symbol života a zrození

Jíž od dávných dob představovala vejce zrození a nový život, byla symbolem života a smrti. Dívky je pak mužům dávaly jako odměnu za vyšlehání pomlázkou - to totiž mělo omladit a posílit. K ozdobení domácnosti se používala vajíčka vyfouknutá, tedy vlastně jen vaječné skořápky. Pro koledníky ale musela být nachystána vajíčka celá a pokud možno syrová. Věřilo se totiž, že vařením se z vejce vytrácí jeho zázračná moc. Vařená byla jen vejce, která byla určena rovnou na konzumaci. Jinak se ale vejcím přisuzovaly téměř zázračné schopnosti. Vejce se třeba dávala pod práh nebo do základu domů, aby byl dům chráněn před živly, nebo do pole, aby dobře plodilo. Potírání vaječným bílkem prý pomáhalo zahnat některé nemoci a vaječné skořápky chránily před hadím uštknutím. Bylo také zvykem, že si rodina během Velikonoc rozdělila vajíčko a pak ho společně snědli. To mělo zajistit, že se všichni napřesrok zase společně sejdou.

Věřilo se, že vejce ochrání dům a zajistí dobrou úrodu

Magické vlastnosti vajec se zvyšovaly i jejich nabarvením a pomalováním různými ornamenty. Vejce se nejčastěji barvila na červeno, neboť červená představovala Kristovu krev. Protože umělé barvy nebyly dostupné, barvila se nejčastěji slupkami z cibulí, díky nimž získala krásně hnědou barvu. Z ornamentů se volily většinou rostlinné motivy. Vajíčka se malovala voskem, vyškrabávala se nebo se na ně lepila sláma či mašle. Zdobené a nabarvené vajíčko pak mělo zajistit bohatství. Za tímto účelem se na vajíčka malovaly i různé symboly, jejich význam ale v průběhu staletí zapadl. Dnes je úkolem vajíček hlavně zdobit a být darována za odměnu. Malovaná vajíčka také známe pod názvem kraslice. Ten se používá již od 14. století a je odvozen od slova krášliti se.

Vejce nejen malovaná

Vajíčka se na Velikonoce nejen malovala, ale také se musela přidávat do tradičních velikonočních pokrmů. S vajíčky se nemělo šetřit při pečení mazance, dávala se i do velikonoční nádivky. Tato pochoutka z housek a uzeného masa byla i oblíbeným pohoštěním pro koledníky.  Kromě toho se pro ně pekly různé sladké koláče, ale i slané se zelím. Často se dělaly i preclíky a protože už nebyl půst, tak i domácí klobásky.

Místo zajíčka u nás nosil vajíčka kohout

Na Velikonoční pondělí se těšily již v minulosti i děti. Neočekávaly ale nadílku od zajíčka, jak je tomu zvykem v současnosti. Tento zvyk se k nám dostal totiž až nedávno a svůj původ má v Německu. I na staročeském venkově ale hledaly děti vajíčka. Základ tohoto honu na vejce byl ale úplně jiný. Hospodyně ráno uvařila vajíčka a dávala je do míst, kde snášejí slepice. Pak vzbudila děti s tím, že kokrhá kohout, ať se jdou podívat, jestli nesnesl vajíčka. A na děti pak čekala namalovaná vajíčka. A i když nebyla z čokolády, radost udělala stejně tak velkou.

Zdroje informací:
Jakouběová, V.: V babiččině kuchyně od Tří králů do Vánoc
Pitrová, P.: Velikonoce - historie, zvyky, tradice
Ceskevelikonoce.cz