Soutěž Peče celá země 2022 vyhrála Martina! Nabízíme exkluzivní rozhovor s vítězkou, která chystá hříšnou knihu

Dramatické finále 

Adeptky na vítězství byly tři. V některých disciplínách bylo skóre téměř vyrovnané, ale byla jedna, kde jednoznačně vedla Martina, která vytvořila dokonalou krabici z čokolády, naplněnou luxusními čokoládovými pralinkami. Právě tahle krabice rozhodla a Martina se stala vítězkou pekařského klání Peče celá země. Pro Toprecepty.cz jsme ji hned vyzpovídali. 

Martino, gratuluju k vítězství, i když reálně proběhlo před rokem. Bylo pro vás těžké to tajemství udržet?
Moc děkuji. Určitě to bylo těžké, přiznávám. I když jsem tomu stále nemohla uvěřit, člověk by se rád pochlubil. Ale o mém vítězství věděli jen ti nejbližší.  Ostatní si museli počkat deset týdnů. Ono se okolí stejně ptalo na dvě typické otázky, kdy vypadnu a kdo to vše jedl. Nikoho si myslím nenapadla tato možnost, že bych já se mohla stát vítězem.

Vzpomínáte si ještě, jak jste se tehdy cítila, když řekli vaše jméno?
Popravdě si z toho moc nevybavuji, bylo to něco neuvěřitelného. Nevěřila jsem tomu, zdálo se mi to jako sen. Nejde to popsat slovy, to musí člověk zažít. Je to neskutečný pocit štěstí, radosti a taky velké překvapení. Já do této soutěže šla s tím, že hlavně jen nechci vypadnout v prvním kole a že si chci zkusit pečení před kamerou a najednou jsem byla ve finálové trojce!

Nepodceňovala jste se trochu?
Mám pocit, že jsem celou soutěž nedělala nic jiného.

Naprosto zbytečně. Váš instagramový účet vypadá jako od profesionální cukrářky…
Děkuji za pochvalu, snažím se. A co se týká toho podceňování, tak možná to bylo tím, že boubelky nebývají mezi lidi přijaty s otevřenou náručí. A někdy si i myslím, že je lepší si méně věřit a být pokornější.

Vy jste ale přece dokázala, že když člověk něco umí, tak na kilech nezáleží. Porota vás ocenila. Změnil se od té doby váš život?
Zatím čekám, jak se mi život změní. Jenom vím, že práci, kterou mám, nechci opustit. Mám ji ráda. Ale zároveň je mojí vášní pečení. Snad najdu způsob, jak vše skloubit dohromady. Ráda bych také měla svoji vlastní značku sexy prádla pro boubelky, návrhy na papíře jsou, teď už jen nějaká šikovná švadlenka.

To je skvělé, jste tedy kreativní na více frontách! V úvodním videu k soutěži říkáte, že jste do toho šla, aby si vás všimnul nějaký režisér a obsadil vás do filmu. Povedlo se to?
Šmankote, já toho napovídala! To bylo jen z legrace. Mně ta pusa vždycky mluví a poví i to, co sama ještě nevím. Každopádně nikdo se zatím neozval a myslím, že ani neozve. Ráda bych ale měla svůj vlastní pořad o pečení, kde by účinkoval i můj syn. Chtěla bych, aby si rodiče v této hektické době udělali čas a našli odvahu pustit děti do kuchyně a společně si něco upekli, neodrazovali je.

To je hezký nápad, pouštíte syna do kuchyně často?
No určitě. Když jste mi volala kvůli rozhovoru, zrovna se mnou dělal Pavlovy. Mě to s ním v kuchyni baví a pomáhá mi často. Samozřejmě dobrovolně. Musím říct, že v něm vidím velký potenciál a budoucí ženy se mají na co těšit.

Náš rozhovor se, jak jinak, musí točit kolem pečení. Co vlastně nejraději pečete a co z moučníků nebo dezertů nejraději jíte? 
Nemám vybraný druh moučníků, ráda vymýšlím nové a nové. Snažím se vymyslet snadnější recepty. Své zákusky nejím, ale miluji likérovou špičku, jen bohužel její kvalita hodně upadá a já jsem v poslední době nenarazila na opravdu dobrou špičku z kvalitních surovin. 

Tak to vám můžu dát malý tip. V pražské cukrárně Myšák mají opravdu špičkovou špičku.
To mám trochu z ruky, ale třeba ji tam někdy ochutnám. Zatím si tyhle klasické zákusky přetvářím doma podle sebe. Mám ráda, když třeba vezmu obyčejný indián či likérovou špičku a dám jim jinou podobu, jiný tvar, ale stále zachovám jejich přednosti.

Jak jste se za ten skoro rok posunula v disciplíně pečení?
Určitě jsem pečlivější. Dávám si více záležet na vzhledu výrobku. Pracuji s kvalitnějšími surovinami, snažím se kombinovat nové chutě a nebojím se světu ukázat, že jsem dobrá a zaslouženě jsem tam, kde jsem.

To zní, že se to s tím sebepodceňováním vylepšilo. Nechystáte náhodou kuchařskou knihu?
Chystám. Sladce, slaně, boubelatě. Tak se bude jmenovat moje první kniha. V prodeji bude v průběhu června. Je to kniha, která obsahuje 52 receptů, tedy na každý týden jeden hřích. Jsou to recepty velmi jednoduché na přípravu, najdete v ní třeba bublaninu, ležící indiány, lněné krekry s nivou, dezerty do skleniček a tak dále. Není to moderna, je to kniha pro lidi, co mají méně času a nechtějí si nebo ani nemůžou pořizovat domů speciální pomůcky či formy.

Lněné krekry, bublanina…Tak to zas tak hříšně nezní. Prozradíte nám aspoň jeden recept?
Pro mě jako boubelku to hřích je a věřím, že v knize si každý najde ten svůj oblíbený hřích. Určitě recept prozradím, a sice Bublaninu paní D. Jde totiž o bublaninu, kterou v sezoně každý týden pečou v rodině mojí sestry. Ten recept je od její skvělé tchyně a ta se jmenuje Doleželová, proto „paní D“. Její bublanina je vážně fantastická. Nadýchaná, lahodná a plná ovoce. Mňam!

Martino, působíte během našeho rozhovoru uvolněně, stejně jako v soutěži. Co tam pro vás byl největší stres?
Popravdě, asi se sžít s novým prostředím. Přece jen ne všichni jsme se znali, tak i nové tváře, poznání nových lidí.

Časový tlak vám nevadil? Někdy bylo hraniční všechno stihnout, třeba v posledním díle mi to přišlo až nemožné…
Neměli jsme hodinky, nevěděli jsme, jaký byl čas. Já ten čas neřešila, pracovala jsem, tak jak jsem v dané době nejlépe mohla. A nic není nemožné.

Říkáte, že stres pro vás byl sžívat se s novými lidmi. Máte teď ze soutěže nějaké přátele? Vaši výhru si přála mimo jiné Markéta…
Určitě mám. Nejvíce jsem si sedla s Domčou a právě s Markétkou, s holkami jsme doteď v častém kontaktu. Dominika mi sedla hned od začátku, napsaly jsme si spoustu zpráv ještě před soutěží. Je na svůj věk neuvěřitelně chytrá a bystrá. O její šikovnosti nemluvě. Ta holka, co dokáže v kuchyni vykouzlit, je neskutečné. Markétka byla naše mamka, úžasný typ člověka, co má srdce na pravém místě. Pro mě je vítězem ona. Setkáváme se ale společně všichni soutěžící, zrovna plánujeme setkání na červen. 

To už bude léto v plném proudu, otevřené budou cukrárny s terasami… Víte, na co narážím?
Samozřejmě vím. V úvodním medailonku jsem říkala, že bych si jednou přála mít svoji cukrárnu s terasou.

Ani se neptám, zda už ji máte.
Nemám. Všechno má svůj čas. Dnešní doba není úplně nakloněna mým plánům, ale doufám, že se brzo vše zlepší a já si jednou svůj sen splním.

.......................................................

Náš tip: Recept na bublaninu z chystané Martininy knížky najdete tady.