Retro okénko: Rychlošlehač na smetanu stával kdysi 15 Kčs, šlehač s metličkami 30 Kčs. A práci zvládly oba za pár minut

Jak na dokonalou šlehačku?

Šlehačku si dnes sice můžeme koupit třeba ve spreji, nic ale nepřekoná tu poctivou ušlehanou z pořádně tučné smetany ke šlehání, tedy smetany s obsahem tuku více než 30 %. Domácí šlehačka na zákusku nebo poháru svědčí o kvalitní cukrárně a právě jen taková vylepší i ten nejobyčejnější dezert.

Když si chcete šlehačku ušlehat doma, můžete se do toho pustit jen s obyčejnou metličkou, pokud ale nechcete mít na jedné ruce sval jako Pepek námořník, je lepší si vzít na pomoc některý z moderních přístrojů. Může to být kuchyňský robot, většinou si ale vystačíme s elektrickým ručním šlehačem, případně i tyčovým mixérem. S jejich pomocí vyšleháte šlehačku za pár minut. Není to však tak dávno, kdy podobné přístroje byly v domácnostech spíš vzácností a k přípravě šlehačky jsme využívali jiné pomocníky. Pamatujete si některé z nich? A nebo je stále ještě využíváte?

Rychlošlehač na šlehačku i sníh

Plastová nádoba ve tvaru válce opatřená pístem byla před pár lety nezbytnou výbavou mnoha kuchyní. Její předností bylo, že nezabrala moc místa, na výšku měla necelých dvacet centimetrů. Příprava šlehačky v tomto rychlošlehači byla snadná, stačilo jen pohybovat pístem nahoru a dolů a krásně tuhé šlehačky jste dosáhli za necelou jednu minutu.

V nádobě se dal výborně ušlehat i sníh z bílků, jedinou její nevýhodou bylo, že měla malý objem, pokud jste chtěli tedy šlehat víc než jeden kelímek, museli jste šlehat na víckrát. I když byla nádoba jen z plastu, dlouho vydržela, a mnozí ji mají doma dodnes a nedají na ni dopustit. Dnes se dokonce vyrábí i ve vylepšených verzích, ale můžete si koupit i ten původní šlehač od výrobního družstva Plzeňské dílo, jen už nestojí 15 Kč jako kdysi, ale od 100 do 150 Kč.  Modernější modely s vyměnitelnými nástavci pak koupíte za 300 Kč.

Šlehač s metličkami

Dalším oblíbeným pomocníkem ke šlehání byl ruční šlehač s metličkami. I tento výrobek zabral v kuchyni málo místa (na délku měl cca 30 cm) a navíc se díky své bytelnosti pyšnil poměrně dlouhou životností. Tělo šlehače bylo z kovu, bílé lopatky s kulatými otvory byly plastové. V jedné várce jste s jeho pomocí mohli ušlehat libovolné množství šlehačky, stačilo jen dostatečně rychle točit malou kličkou umístěnou nahoře na šlehači. Díky držátku se s ním snadno manipulovalo, jen příprava šlehačky trvala trochu déle. V sedmdesátých letech se dal koupit asi za 30 Kčs, moderní modely z nerezu dosahjí dnes i ceny až 600 Kč. 

Nádoba s klikou

Větší množství šlehačky se dalo snadno udělat i v plastové nádobě a objemu kolem 1 litru s víkem opatřeným hliníkovými metličkami. Nahoře na víku byla plastová klička, kterou jen stačilo otáčet a za necelé dvě minuty byla šlehačka hotová. Předností tohoto výrobku bylo, že vám díky víku šlehačka aspoň nestříkala po celé kuchyni. I tento šlehač se stále vyrábí, v bazaru je ale možné sehnat i staré modely z osmdesátých let za cenu kolem 50 Kč jako kdysi. Oceníte ho třeba na chatě nebo chalupě, kde není elektřina. Šlehat v něm nemusíte nutně jen šlehačku. Snadno a dohladka v něm umícháte třeba i těsto na palačinky. 

Šlehačková láhev

V minulosti byly velkým hitem při výrobě šlehačky i šlehačkové láhve. Podobaly se hodně těm sifonovým, díky nimž jste si mohli kdykoliv doma připravit vodu s bublinkami, která v té době nebyla tak běžná jako dnes. Stejně jako ony byly i šlehačkové láhve tlakové a fungovaly jen se speciálními bombičkami. S jejich pomocí jste získali krásně nadýchanou šlehačku.

Díky zdobicímu nástavci se pak mohly na moučník rovnou kreslit pěkné šlehačkové ornamenty nebo se rovnou podávala šlehačka v láhvi ke kávě. Šlehačkové láhve byly už kdysi k dostání v mnoha velikostech stejně jako dnes. Původně jejich cena byla cca 120-150 Kčs, nyní láhev koupíte až za 1500 Kč. Když se objevily šlehačky ve spreji, načas se na šlehačkové láhve pozapomnělo, nyní se k nim jejich příznivci pomalu vracejí.