„Vzorná kuchařka“ Bohumila Jermářová: Křupavé cukroví zaječí uši si podle jejího 130 let starého receptu upečeme i dnes

Univerzální česká kuchařka

Kniha Bohumily Jermářové patřila k populárním prvorepublikovým kuchařkám a dodnes inspiruje ty, kteří mají její staré vydání doma. Kniha s názvem Vzorná česká kuchařka vyšla poprvé roku 1903 v nakladatelství Ignáce Leopolda Kobera a v krátké době se dočkala hned několika dalších vydání. Podobné kuchařské knihy byly v té době velmi oblíbené, mladé dívky je dostávaly jako nezbytnou součást svatební výbavy, aby se přiučily kuchařskému řemeslu.

Cílem bylo vychovat z nich dokonalé hospodyňky, které se budou umět v kuchyni otáčet. Základy jim předaly maminky, zvykem bylo i navštěvovat kuchařské školy a kurzy. Zbytek pak našly v kuchařských knihách, které byly plné nejen receptů, ale i cenných rad, jak udržovat pořádek v kuchyni a v celé domácnosti, jak nakupovat a zpracovávat různé potraviny. Není divu, že se takové publikace často v rodině dědily a matky je předávaly svým dcerám jako klenot.

Nejen sváteční recepty od Jermářové

Úkolem správné hospodyňky však nebylo jen správně uvařit polévku a maso s knedlíkem na nedělní oběd, ale i pohostit vzácnou návštěvu. Součástí knihy tak byly i rady, jak správně prostřít sváteční stůl a mezi recepty najdete nazdobené delikatesy hodné královské hostiny, jako třeba pstruh, uvnitř kotoučky bramborovými vyložený, zevně obložený ústřicemi nebo brzlíky slaninou protáhnuté s leskem.

Nezkušená kuchařinka tu však i našla, jaké existují druhy masa a jak je upravit na roštu, ale i to jak si poradit s různými druhy ryb. Nechybí zde ani spousta rad třeba na to, jak a kde uchovávat různé potraviny. A protože smyslem života tehdejší ženy bylo potěšit hlavně manžela, nesměly chybět ani tipy, jak správně uchovávat pivo.

Zaječí uši připomínají boží milosti

V kuchařské knize Bohumily Jermářové se ukrývá až 2000 různých receptů a samozřejmě jsou mezi nimi zastoupeny i různé cukrovinky, které se pekly na Vánoce. Jednou z nich je třeba cukroví se zajímavým názvem zaječí uši. Pokud byste rádi vyzkoušeli nějaký netradiční prastarý recept, možná vás tato jednoduchá křehká sladkost zaujme. Zaječí uši nejsou klasickým cukrovím, spíš připomínají koblihy nebo boží milosti, neboť se smaží. Al ev některých rodinách byly oblíbené právě místo nebo jako doplněk jiných druhů cukroví.

Stejné pečivo nesoucí název Hasenöhrl se připravuje i v Německu. Tato tradiční dobrota pochází z Bavorska a dělala se nejen na masopust, ale i při různých slavnostních událostech, hlavně v zimním období. Tak proč si ji jako netradiční dezert neudělat i na Vánoce přímo podle receptu B. Jermářové? Tady je originální recept: 

„Dej na vál 57 dgr. mouky, rozdrob v ní 14 dgr. másla, udělej důlek, vraz do něho tři vejce, čtyři žloutky, osol je trochu, přidej dvě lžíce tlučeného cukru a tolik kyselé dobré smetany, abys mohla udělati z toho všeho tuhé těsto. Prohněť je dobře, přikryj je miskou a dej na hodinku odpočinouti. Vyválej pak těsto na nůž tlustě, nakrájej z něho čtyřhranné kousky, prořízni je nožem trochu na prostředku a zastrč do něho jeden růžek. Utvoř tak a upec zaječí uši v rozpáleném přepuštěném másle, popraš je pak cukrem a urovnej na misku.“