Co jsme jedli a pili u sledování Nemocnice na kraji města? K turecké kávě se podávaly jednohubky a frčely poháry s pudinkem

Sledování televize je spojeno s mlsáním

Sledování televize samozřejmě bylo (a je) spojeno s mlsáním a zobáním více či méně zdravých dobrot. Dneska jsou to většinou brambůrky, oříšky a jiné slané a sladké pochutiny. Na čem si ale diváci pochutnávali před pětačtyřiceti lety?

Zatímco dneska nevíme, kterou knihu s recepty pro inspiraci si máme v knihkupectví vybrat, případně hledáme nová jídla na internetu, tenkrát tomu bylo jinak. 

Objevit nové recepty nebylo snadné

Před pětačtyřiceti lety byly kuchařky podpultovkou – tedy pokud zrovna nějaká vyšla. Socialistické hospodářství přidělovalo papír a nakladatelství plánovala knihy na několik let dopředu.

Recepty se opisovaly a vystřihovaly z časopisů. A vítanou novinkou byly tematické sešity s recepty, většinou vycházející jako speciální vydání zavedených časopisů. Nejvíce jich zřejmě vycházelo pod značkou týdeníku Květy. Právě v těchto speciálech jsou vidět dobové gastronomické trendy i nabídka pokrmů ze surovin, které nebylo těžké koupit. 

Vaříme z konzerv

A tak například sešit z Knihovny Květů č. 35 z roku 1978 publikoval recepty na zapečené rybí filé nebo kuře dušené na paprikách a rajčatech, sešit s pořadovým číslem 39 věnoval celou kapitolu využití dostupných konzerv – Vaříme z konzerv.

Za zmínku stojí i kuchařka Co chutná v Evropě z nakladatelství Avicenum z konce 70. let, která v omezené formě a s akcentem na kuchyni Sovětského svazu a jeho satelitů alespoň částečně představila i typické pokrmy zemí, do kterých se normální člověk jen tak nepodíval. Tam bylo možné najít recepty například na italskou polévku minestrone, britský slaný koláč s masem, španělskou paellu nebo francouzskou rybí polévku bujabéza.

Kuře à la bažant

Pokud lidé u televize zrovna večeřeli, mohlo to být některé z tehdejších „módních jídel“. A tak se připravovalo například kuře à la bažant, kdy se kuřecí maso ochutilo kořením typickým pro zvěřinu (jalovec, nové koření, bobkový, list a tymián).

Na výsluní se pomalu dostávalo kuře s broskví, kuřecí plátek zdobený půlkou kompotované broskve a hustě zasypaný eidamem. Zapomenout nesmíme na katův šleh, který se často servíroval s bramboráčky.

Do módy se dostaly hranolky. V obchodech se dokonce objevil kráječ na ně a vrcholem byly ty zmražené předsmažené z obchodu. Často se jedly právě u televize s tatarskou omáčkou. Ta se občas koupit dala, ale většinou šlo o domácí výrobu z majonézy, hořčice a okurky.

Falešný humr a další pomazánky

Studené večeře byly ve znamení pomazánek, které nebyly nijak dietní. Jejich základem byla většinou majonéza nebo tatarská omáčka. Pomazánky hrály velkou roli i v televizním mlsání.

Jednohubky s česnekovou pomazánkou zdobené půlkou vlašského ořechu nebo chlebíčky s falešnou humrovou pomazánkou z rybího filé, někdy jen z mrkve, celeru a majonézy, to byly hity našich kuchyní. „In“ byly také vajíčková nebo rybičková.

Někdo to rád sladké

Kafíčko u televize (tedy český turek, výjimečně rozpustná káva pořízená v Tuzexu) vyžadovalo sladký zákusek. Všechny cukrárny tehdy nabízely podobný repertoár – věnečky, větrníky, laskonky či štafetky, špičky nebo kremrole.

V obchodech byl kupodivu celkem široký sortiment čokolád, čokoládových tyčinek nebo oplatek. Některé z nich se dokonce vyrábějí dodnes. Ke kávě se hodila jemná čokoládová Kofila, oblíbená byla Milena.

V rychlém domácím sladkém pohoštění asi vedly poháry. Skoro každá rodina měla doma speciální skleněné misky na nožičce, v kterých se tyto dezerty připravovaly i servírovaly. Ty nejjednodušší poháry byly z kompotovaných jahod zdobené šlehačkou. Následovaly pudinkové, někdy vylepšené ovocem nebo piškoty a se šlehačkou navrchu. 

Náš tip: Jestli si chcete u televize pochutnat v retro stylu, připravte si vaječnou pomazánku podle našeho videoreceptu:

Zdroje informací: 

Knihovna Květů/Pro volnou chvíli, sešity č. 35 a 39

E. Horáčková, E. Bayerleová: Schůzky s Lukulem 

L. Vlachová: Co chutná v Evropě