Doktorka Kateřina Cajthamlová z pořadu Jste to, co jíte: Když chcete hubnout, nejdříve se zbavte toxických vztahů

Paní doktorko, jak se zpětně díváte na natáčení pořadu „Jste to, co jíte“?

Už tehdy jsem z natáčení zpočátku téměř vyhořela. Hodně jsem chtěla „pomoci hubnoucím“, ale formát byl úzce zaměřen jen na dvojici strava - pohyb. Bohužel se nepodařilo dostat do povědomí širší veřejnosti, tedy diváků, že neexistuje „zdravá strava pro každého“ ani to, že obezita má mnoho příčin, mezi nimiž genetika a stres zejména ze šikany v nejbližším prostředí (rodina, vrstevníci, partneři, obézní sám) často dominují.

Pokud by se vám naskytla příležitost, zřejmě byste se tedy k natáčení nevrátila?

V žádném případě. O obezitě se toho ví v současnosti stále relativně málo, ale už víme, že toho mnoho vlastně nevíme. 

Udržujete stále kontakt s některými z účastníků pořadu?

Ano, z těch 120 účastníků, kteří prošli v létech 2005-2012 pořadem Jste to, co jíte, s námi, myslím tím Ing. Petra Havlíčka a sebe, se minimálně jednou za rok ozývá 15 lidí, to je stále víc než deset procent, v době před pěti lety to bylo ještě víc, ale někteří už píší jen na Vánoce, což považuji za velký úspěch. U některých je to už 17 let od natáčení a přesto zůstávají v kontaktu. Mám z toho velkou radost.  

Pořad "DoktorKA" byl už o něčem jiném. Musel vám být bližší, pletu se?

Při svých návštěvách USA jsem tam v televizi viděla pořad Doctor Oz, krátké osvětové šoty o různých aspektech zdraví. Moc se mi to líbilo. Když mne v roce 2014 oslovila bývalá dramaturgyně Jste to, co jíte s nabídkou zkusit moderovat tento pořad v české verzi, zajásala jsem. Bohužel pořad v ČT byl hodinový, nikoli každodenních 10 minut, jako ve Spojených státech, takže sledovanost nebyla ani milion diváků. Proto ten úžasný pořad po třech letech natáčení skončil. Škoda.

Má vůbec osvěta, týkající se stravování, v televizi význam?

Se smutkem musím konstatovat, že nikoli. A je to logické. Pořad formátu reality show nedává osvětě prostor, určující je sledovanost. Proto se nám nepodařilo ve všeobecné povědomí dostat tři podstatné věci, které jsme opakovali v každém díle po dobu sedmi let - tedy celkem 370 krát. A bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný. Bohužel.

O které věci se tedy jedná?

Zaprvé - jděte k lékaři před a po „dietě na zhubnutí“, aby bylo jasno, jakou dietu (diabetická, jaterní, ledvinná, žlučníková anebo jiná) máte držet a dejte s lékařem hlavy dohromady, aby bylo jasné, jaký je realistický cíl a rychlost vašeho hubnutí a co je hlavní příčinou tloustnutí. Je to alkohol, vysazení sportu nebo nikotinu? Jde o nemoc? Je problémem vaše genetika a musíte se smířit s robustnější postavou?

Zadruhé - je iracionální podvyživovat se na 5000 kJ, protože tato strava dospělému nestačí a je iracionální obviňovat se ze své tělesné stavby. Dnes už víme, že geny jsou zodpovědné za 40 procent stavu a prvních tisíc dní od splynutí vajíčka se spermií dá nebo nedá ty problematické geny do pohybu. Pokud se to stane, je třeba celoživotní úprava pohybu a stravy. Nejde se k sobě chovat systémem „brzda-plyn“.

Zatřetí - čtěte složení potravin, nekupujte náhražky stravy (obarvené, ochucené, živinově vyprázdněné a nastavované průmyslově vyráběné věci) ani „hotovky“. Nerozmrazujte a nezmrazujte opakovaně, jezte stravu co nejblíže přirozeným surovinám, kuchyňská úprava by měla být co nejšetrnější.

Kde dělají lidé největší chyby ve stravování?

Pijí alkohol a jedí nekvalitní stravu, nečtou složení. Ušetří korunu a koupí si vlastně předražený nesmysl plný barviv, dochucovadel, umělých sladidel a kokosového tuku. Jedí málo ovoce a zeleniny a neumí kvalitně a chutně vařit. 

Velkým tématem je četnost podávání jídla denně. Dříve se doporučovalo pětkrát denně, jak je to dnes?

Neexistuje návod pro každého. Záleží na věku, pohlaví (u žen na fázi menstruačního cyklu, na tom, zda je žena těhotná nebo kojí, či zda je v klimakteriu). Také na zdravotním stavu a zděděných dispozicích k metabolickým vadám, na psychické a fyzické zátěži, na tělesné stavbě (množství aktivní hmoty, tuku a vody v těle) a na stravovacích zvyklostech i schopnosti vařit.

Třeba děti, sportovci, nemocní a psychicky zatížení lidé potřebují stále jíst menší porce víckrát denně, stejně jako lidé ve směnném provozu. Mladí trénovaní hodně zaměstnaní zase dokáží vydržet pár dní na dvou porcích jídla denně, pokud jedí v klidu, vícechodové jídlo a mohou si poté chvíli odpočinout. Takže je to individuální.

Došlo podle vás u české populace ke změně stravovacích návyků a věnují se více péči o své zdraví?

Ne. Stále se u nás na jídle šetří a kupují se „zázračné“ potraviny importované bůhví odkud místo konzumace místní zeleniny, brambor, ovoce, vajec, drůbeže a králíků či ryb tak, jako tomu bylo za minulého režimu. Jí se pizza a chodí se k Mekáči a do KFC, takže doháníme konzumací nevydatné nekvalitní fastfoodové stravy Američany. Spíme méně než potřebných 7-8 hodin, pijeme kávu pozdě do večera a holdujeme alkoholu. Na tom se nic nezměnilo, bohužel.

Jak moc je propojené stravování a lidská psychika? Někdo jídlem zahání stres, jiný třeba smutek, jde s tím něco dělat?

Příjem potravy je řízen mimovolně, hormonálním stavem organismu. To nejlépe rozeznají ženy. Chutě na sladké se jim mění s menstruačním cyklem, během něhož se jednak mění bazální teplota ženy, jednak dochází ke ztrátě krve, na což se ženské tělo pod vlivem progesteronu chystá zadržováním vody.

Vystresovaný jedinec, pokud se hněvá a kvaltuje, aktivuje si nadledviny, zvyšuje si produkci adrenalinu a tím tendenci k impulzivitě, hltavému jedení zejména večer, zvyšuje i chutě na slané, tučné a na alkohol. Stoupá mu tlak zadržováním soli a vody v těle, zvětšuje se obvod v pase a stoupá hladina cholesterolu, nezávisle na množství konzumovaných vajec, jak prokázali vědci už v roce 1982 ve Framinghamské studii. 

Jak se chová například člověk, trpící depresí?

Přetížený, osamělý, vystrašený jedinec s pocitem studu a viny či v depresi má „stažený žaludek“, může hubnout aktivní hmotu, protože klesá chuť na maso a bílkovinnou stravu vůbec, klesá citlivost tkání na inzulin a zvyšuje se chuť na sladké a tučné. Ráno není schopen/a snídat, oběd odbývá polévkou a večer hledá čokládičky, sušenky a podobné pamlsky. Když si je odepře, nespí, budí se a má noční můry.

Co s tím lze dělat?

Přestat se trápit a honit, zastavit se, vyčistit hlavu, nastavit správně priority, ventilovat nahromaděné emoce sportem, zpěvem, cvičením, smíchem anebo odpouštěním a nelpěním na hloupostech. Zbavit se toxických vztahů, najít si hobby a práci, která nás těší a naplňuje a neplýtvat časem, penězi ani nervy tam, kde to je zbytečné. Pokud nevíme jak na to, vyhledejme psychologa, psychoterapeuta, kouče nebo kvalitní podpůrnou skupinu.

Držela jste někdy sama nějakou hubnoucí dietu nebo dodržovala nějaká stravovací omezení?

Nikdy. Miluji ryby, luštěniny a nemám ráda vepřové maso, ale v roce 2012 mi byla diagnostikovaná histaminová intolerance, takže jsem přechodně vysadila konzervované ryby, kávu, pórek a fermentované sýry a zcela alkohol.

Pravděpodobně za mou intolerancí byl věk, porucha štítné žlázy, kterou máme v mateřské linii v rodině a stres z pořadu Jste to, co jíte daleko více než strava, protože zmíněné potraviny nyní bez jakýchkoli potíží opět konzumuji a nemám žádné vyrážky ani dechové potíže jako v době, kdy mi diagnóza byla stanovena.

Beru léky na štítnou žlázu a jsem v pohodě, přestože jsem vinou vysazení kouření, od roku 2017 jsem již šestým rokem šťastná stopkuřačka, přibrala na váze 10 kilogramů a dvě konfekční velikosti. Ale to je po vysazení nikotinu běžné.

Jsem opět takřka vegetariánka, nejde o žádné přesvědčení, prostě mi červené maso - vyjma hovězích steaků, kančího či dančího guláše a tataráku nikdy moc nechutnalo. Miluji vejce, ryby a mléčné výrobky, takže jsem vegetariánka typu lacto-ovo-pisco (smíšený).

Je stravovací disciplína součástí vašeho životního stylu?

Nesoustředím se na sebetýrání a „disciplínu“, ale ráda jezdím na kole, baví mne život a jsem obklopena prima lidmi. A ještě něco: nečtu bulvár a pomluvy mne nezajímají. Jím, když mám hlad, partner vaří thajskou kuchyni i minutky se spoustou zeleniny a příloh. Snídáme vajíčka, šunku, sýry a chleba nebo knackebroty, k tomu papriku, meruňky, jablíčka nebo si dáme ovesnou kaši s borůvkami a mandlemi.

Oběd většinou probíhá v nějaké restauraci nebo z krabičky z domova a večeříme zase spolu, často ryby, ale také třeba po studenu hovězí tatarák s chlebem a vejci.

Na mlsání nás neužije - čokoláda ani sladké pití nám nechutná a poté, co jsme dosáhli oba věku 55+, výrazně omezujeme alkohol. To, spolu s nekouřením jsou asi jediné věci disciplíny.

Jo a nevysedáváme do noci u televize ani po čtvrté odpoledne nepijeme kávu. Budíme se ráno kolem půl šesté, bez budíku a odpočatí a máme čas na popovídání, klidnou snídani i další prima ranní rituály.

Zkrátka, užíváme života v klidu a pohodě. O víkendu jsme v přírodě, v létě na vodě a na kole, v zimě se věnujeme procházkám a tancování. Přítele baví golf, mne ruční práce a čtení. Šílené diety, pocity „hřešení“ ani sebetýrání do tohoto stylu nepatří.