Retro okénko: Pojízdné prodejny dřív vozily na venkov textil, pak maso nebo konzervy. Rohlíky v nich ale bývaly na objednávku

Supermarket na kolech

Pojízdné prodejny si mnohdy spojujeme spíš s obdobím socialismu, existovaly ale mnohem dřív a dlužno podotknout, že na některá místa zajíždějí dodnes. Obvykle ale jen ty, které jsou zaměřené na určitý sortiment, třeba pekařství nebo uzenářství.

Ostatně právě na popularitu pojízdných prodejen vlastně navázaly v devadesátkách i oblíbené prodejny Family Frost rozvážející po vesnicích zmrzlinu a jiné mražené pochutiny. 

Do vesnic a na samoty

Ani dnes sice nejsou obchody všude, není však nijak těžké si pro nákup kamkoliv dojet nebo si objednat třeba jeho dovoz. Dřív to ale tak snadné nebylo, a tak byli lidé v mnoha koutech naší vlasti vděční právě za pojízdné prodejny.

Tyto obchody na kolech přijížděly do příslušných míst podle přesně stanoveného jízdního řádu vždy v určitý den a byly tak vyhlíženy s velkou nedočkavostí, na což mělo vliv i to, že často jezdívaly se zpožděním.

Kromě toho, že zajížděly do odlehlých oblastí nebo na různé samoty, v létě vozily potraviny i třeba do chatových osad a dovážely jídlo i na místa, kde zrovna byly obchody zavřené třeba kvůli nemoci nebo dovolené. 

Od prodejen lístků k textilu

Jako pojízdné prodejny sloužily bývalé autobusy, dodávky nebo nákladní auta a fungovaly buď jako samoobsluha nebo v nich byl klasický pultový prodej.  První pojízdné prodejny se u nás objevily již před 2. světovou válkou, nebyly to klasické „sámošky“, ale tramvaje jezdící po Praze a Brně, které prodávaly lístky.  

Opravdové pojízdné prodejny se objevily až na přelomu 40. a 50. letech, tehdy ale rozvážely na venkov textilní zboží. Provozovaly je národní podniky Textilia a Tep a jejich cílem bylo snižovat rozdíly mezi městem a venkovem. Ve stejné době začaly na venkov jezdit třeba i pojízdné knihovny a biografy. 

Zboží z jednoty do každé vesnice

Na počátku padesátých let začaly vznikat prodejny spotřebních družstev Jednoty, které ovšem zpočátku také nerozvážely potraviny. Právě Český a slovenský svaz spotřebních družstev provozovaly na venkově prodejny veškerého zboží a také družstevní hostince.

V menších obcích a osadách, kde by se prodejna nevyplatila, pak dojížděla pojízdná prodejna Jednoty. Zpočátku jich bylo jen pár a i jejich nabídka byla omezená a zahrnovala jen základní potraviny. Na konci sedmdesátých let jich ale po republice jezdilo už kolem sedmi set. 

Rozšiřoval se i sortiment, třeba mléčné výrobky nebo pečivo jste si ale obvykle museli objednat dopředu. Ve stálé nabídce bylo jen trvanlivé zboží, třeba sušenky nebo konzervy, dále ovoce, zelenina, maso a uzeniny a posléze i kosmetika a textilní zboží. Zákazníci do nich pak byli lákáni reklamními slogany typu: „Zboží z Jednoty do každé samoty!“ nebo „Jednota zásobuje venkov.“

Supermarkety je vystrnadily

Po revoluci postupně začalo pojízdných prodejen ubývat, neboť prodejny Jednota přestaly být dotované státem. A vzhledem k dostupnosti zboží už nejsou pojízdné prodejny ani tak potřeba jako dřív. Na některých místech ale dosud existují, přičemž je vlastní soukromé firmy.

Náš tip: V téměř každé pojízdné prodejně byly kdysi k sehnání rybí konzervy. Z těch si můžete udělat třeba tuto pomazánku podle našeho video receptu.