Náš život s celiakií: Bezlepkové churros ve Valencii aneb Jak se se žije bezlepkáři ve Španělsku

S celiakií do Španělska

Poslední roky jsme prázdniny trávili hlavně v Itálii, kde jsme byli z místní bezlepkové nabídky nadšeni a i naše Áňa, jíž zjistili celiakii před dvěma lety, si tu připadala skoro jako v ráji, neboť se nemusela téměř v ničem omezovat. Letos jsme zamířili po letech do Španělska, konkrétně do Valencie, kde mají byt naši kamarádi.

Vzhledem k tomu, že shodou okolností musí i jejich dcera držet bezlepkovou dietu, předem nás ujišťovali, že je tam velký výběr „sin gluten“ neboli bezlepkových jídel, a to nejen ve velkých supermarketech, ale i v malých obchůdcích. A tak jsme byli poměrně zvědaví. 

Bohatě zásobené supermarkety

Ihned po příjezdu jsme vyrazili do místního supermarketu nedaleko našeho bytu, do Mercadony. Bydleli jsme v okrajové části města, u místní největší pláže, obchod byl proto o trochu menší než třeba ty v centru. I tak zde ale byla poměrně velká nabídka bezlepkového pečiva.

U nás je ale bohužel problém, že Aničce nechutnají toastové a světlé chleby (tedy ty bezlepkové), takže moc spokojená nebyla. Museli jsme ale kamarádům dát za pravdu, že nějaké bezlepkové pečivo mají v každém obchodě. Nejčastěji od značky Schär, přičemž ceny odpovídají přibližně těm našim. Například půlkilové balení bezlepkového toastového chleba jsme pořídili za 2,90 € a dvě balené světlé bulky za 1,85 €.

Zklamání z těstovin

Možná, že jsme trochu zhýčkaní Itálií, ale hodně nás zklamala nabídka místních těstovin. V našem obchodě měli konkrétně jen dva druhy, a to jedny kukuřičné špagety a jedny ploché rýžové. Nedostali jsme se sice do žádného hypermarketu, ale ani ve větších supermarketech to nebylo o moc lepší.

Ale co naplat, těstoviny zkrátka nejsou pro Španěly základem jídelníčku jako pro Italy. Radost jsme však měli z bezlepkové pizzy za 3,20 €, ale je pravda, že ani v tomto případě moc velký výběr nebyl. V jednom obchodě měli mraženou sýrovou, v druhém šunkovou, ale holky (Anička a její mladší sestra) z ní nakonec tak nadšené nebyly. 

Levné jídlo ze supermarketu, i to bezlepkové

Nejvíc jsme ale ve Španělsku ocenili, že samotné jejich národní jídlo, tedy paella, je vlastně přirozeně bezlepkové, neboť její hlavní ingrediencí je rýže. A tak ji Áňa jedla skoro každý den a prokládala ji španělským proslaveným tapas – smaženými brambůrkami patatas bravas – nebo hranolky.

Naštěstí paellu měli vždy v mnoha variantách - od té s plody moře přes typickou valencijskou s králičím a kuřecím masem až po tu černou sépiovou, takže i tak měla stravu celkem pestrou. A naštěstí vzala opět po letech na milost krevety, tak jsme měli vyhráno.

Navíc nás potěšilo, že spoustu typických španělských jídel prodávají jako hotovky i v samoobsluhách, a to mnohem levněji než v restauracích a ve vynikající kvalitě. Třeba výbornou paellu tam koupíte za cenu kolem 5 € (podle velikosti) a celou velkou tortillu (slavnou španělskou omeletu, která je rovněž bezlepková) za 8 €. 

Jak je to v restauracích?

V restauracích to bylo celkem složité, neboť jsou v tomto ohledu Španělé také opatrní, takže pokud si nejsou jistí, že jídlo nemohlo být kontaminováno lepkem, nenabídnou vám ani hranolky nebo salát. A dokonce jsme se setkali i s tím, že paella byla v jídelníčku označena jako lepková.

Také nás ve Španělsku potěšilo, že alergeny mají u pokrmů uvedeny i v malém stánku na koupališti, takže nemusíte nikde složitě pátrat. Našli jsme dokonce i jednu restauraci s bezlepkovou nabídkou La Papardella, kde jsme nakonec Aničce objednali boloňské těstoviny s sebou. Pravda byly trochu dražší (tedy 12 €), neboť to bylo v historickém centru, ale chutnaly jako normální. 

Bezlepkové

Bezlepkově se vaří už od 19. století, kdy byla objevena celiakie, tedy autoimunitního onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. V posledních letech nicméně na pultech obchodů přibývá stále více…

Hon za bezlepkovými churros

Aničku potěšila v obchodech i nabídka místních sušenek, kterých mají rozhodně mnohem víc než u nás, a také to, jak poctivě označují i na bonbónech, zda jsou bezlepkové. Hlavním cílem naší dovolené ale bylo sehnat bezlepkové churros, které Áně chybí hodně. Zapátrali jsme už doma v aplikaci Find me gluten free, kterou pro bezlepkáře na cestování vřele doporučuju, a vypadalo to, že pár podniků ve Valencii je.

Nakonec ale bohužel situace tak růžová nebyla a našli jsme jen okénko La Papita de Leche, kde je dělali z mraženého polotovaru a hlavně k nim neměli horkou čokoládu, kterou Áňa vyžadovala jako nezbytný doplněk. Později jsme pochopili, že na churros není v horkém valencijském létě úplně sezóna, nakonec jsme ale i čokoládu sehnali a Áně jsme její sen splnili.

Do tohoto stánku jsme nicméně zamířili ještě víckrát, protože tam měli i jiné bezlepkové dobroty, třeba různé druhy empanadas (slaných taštiček s náplní) za 7,80 € nebo venezuelské placky arepas. Pokud byste někdy zavítali do Valencie, určíte sem vyrazte. A i přes zklamání s těstovinami bychom celkově Španělsko označili jako k bezlepkářům přátelskou zemi.

A my jsme zvědavi, jaké budou naše další cestovatelské zkušenosti. Ale o tom zase někdy přiště v dalším díle našeho seriálu Máma a bezlepková Áňa. 

Fotogalerie - Náš život s celiakií: Bezlepkové churros ve Valencii aneb Jak se se žije bezlepkáři ve Španělsku

Dalších 10 fotek

Ukázat 13 fotografií