Jak se slavil MDŽ za socialismu: Poukázka od ROH za 50 Kčs, karafiát, chlebíčky a bonboniéra nikdy nesměly chybět

Celosvětový svátek

Ti, kteří prožili značnou část života za socialismu, mají oslavy Mezinárodního dne žen spojené s touto dobou. Tento svátek se ale slaví po celém světě a dodnes – někde více, někde méně.

Za časů socialismu ovšem byly oslavy MDŽ vyhlášené a pořádné. Ve školách se zdobily nástěnky, pořádaly se podnikové večírky a konaly se různé kulturní i společenské akce. Než se jim budeme věnovat podrobněji, pojďme si připomenut, co tento svátek vlastně znamená. 

Historie MDŽ stručně 

Mezinárodní den žen je svátek, který vznikl na počest protestů amerických švadlen, které stávkovaly za zlepšení pracovních podmínek žen pracujících v místních textilních továrnách a za zvýšení jejich platů. Jeho historie tak sahá, jak jsme psali v našem starším článku, až do 19. století.

Oficiálně byl ale svátek uznán Organizací spojených národů až roku 1975 a od té doby je každoročně vždy 8. března připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. U nás je tento svátek od roku 2004 zařazen mezi tzv. významné dny.

Jak se slavilo před revolucí? 

Dnes se tomu u nás taková pozornost nevěnuje, ale v minulosti se MDŽ opravdu pompézně slavil hlavně v zemích východního bloku. V tehdejším Československu se konaly různé kulturní akce, třeba koncerty nebo taneční zábavy zaměřené na oslavu žen a jejich role ve společnosti.

Vystupovali na nich hlavně pionýři, kteří ženám odříkali nějakou oslavnou báseň. „U nás ve vsi, každý rok připravily děti ze školy a školky vystoupení v kulturáku. Všechny ženy dostaly kytičku, dáreček, občerstvení a hrála kapela až do půlnoci,“ vzpomíná ve skupině Retro aneb vzpomínky na časy před rokem 1989 uživatelka Jitka. 

Poukázka od ROH, květiny a bonboniéra

Velmi typické byly dárečky, které ženy dostávaly od svých kolegů nebo nadřízených. Nejčastějším darem byla kytice, přičemž nejvíce se objevovaly karafiáty, které byly jakýmsi symbolem MDŽ.

Ženy dostávaly od ROH často i poukázky v hodnotě 50 Kčs třeba na nákup v drogeriích. Někdy závodní výbor ROH rovnou ženám rozdával ručníky, utěrky nebo sadu skleniček či talířků.

Kromě toho se slavilo i ve školách a rodinách - muži opět donesli ženám květiny nebo bonboniéry (třeba oblíbený Orient dezert). „Táta mi poprvé přinesl kytičku, když mi bylo čtrnáct. Moc mě to povzneslo,“  vzpomíná na FB uživatelka Marie. Děti zase vyráběly ve školách pro maminky přáníčka ve tvaru srdíček s nějakou básničkou, nebo papírové kytičky.

Na podnikových oslavách nesmělo chybět ani pořádné pohoštění. Připravovaly se hlavně chlebíčky – nejoblíbenější byly s vlašákem, šunkové, salámové nebo humrové, a také jednohubky.

Chybět nesměly ani zákusky (punčák, rakvičky, věnečky, laskonky nebo třeba koňakové špičky) a pak přípitek v podobě tehdejších vín jako byl Pražský sklepmistr, Radniční hrozen nebo Ostravský kahan.

Náš tip: Retro vlašský salát na chlebíčky, tedy podle ČSN, si můžete udělat podle našeho video receptu.

Zdroje informací: 
Internationalwomensday.com: History of International Women's Day
Wikipedia.org: Mezinárodní den žen
retro skupiny na Facebook.com