Bizarní hodování starých Řeků: Solené ryby zapíjeli medovinou, pivo považovali za barbarské

Vaření i život starých Řeků

Hovoříme-li o Deipnosofistes jako o knize, není to tak docela přesné. Původně šlo dokonce o 15 svazků, které tvořily jeden celek. Některé z nich se do dnešní doby už nedochovaly, ale i tak nám zbytek dává zajímavý vhled nejen do historie kuchařského umění starých Řeků, ale i do jejich myšlení, diskusí a života. K zajímavým receptům, které je možné z knihy vyčíst, patří třeba ryby umně a chutně připravené s pomocí bylinek a koření. Zvláštní je, že se recepty zmiňované ve starořecké kuchařce dodržují při přípravě tradičních řeckých jídel dodnes. Řekové si na svoje kořeny zkrátka opravdu potrpí.

V knize Deipnosofistes je mimo dalších uveden i jeden recept kuchaře skutečně z těch nejlepších, Mithaeca ze Sicílie. Ten byl autorem kuchařky ještě starší, dokonce snad první, pocházející z konce 5. století před naším letopočtem. Právě on podle dochovaných dokladů přinesl do Řecka část sicilského vnímání gastronomie a jediný z jeho originálních receptů se dochoval právě jen díky dílu Deipnosofistes. Mithaecus popisuje přípravu ryby tkaničnice růžové, které odstraní hlavu a vnitřnosti, opláchne ji a nakrájí, načež přidá sýr a olivový olej. Recept je to jednoduchý a výsledek musel být jistě velmi chutný. Zároveň se ale dozvídáme, že přidání sýru k rybě bylo v té době považováno za velkou zvláštnost a čtenáři byli před touto kombinací varováni.

V jídelníčku starověkých Řeků ryby převažovaly, kromě pečení se nejčastěji podávaly solené nebo naložené v oleji. Pevnou součástí menu ale bylo maso obecně. Řekové jedli hovězí, skopové, jehněčí, vepřové i zvěřinu, za přílohu jim sloužila syrová nebo vařená zelenina, řídká kaše připravovaná z rozemletého obilí nebo olivy. Bohatší Řekové si mohli dopřát i z exotických končin dováženou rýži. Jako dezert sloužilo ovoce nebo jemné pečivo slazené medem. Vodu Řekové téměř nepili, pivo považovali za nápoj barbarů. Jejich oblíbeným nápojem bylo mléko nebo domácí medovina ze zkvašeného medu.

Zdroj historických zajímavostí

Kromě samotných návodů k přípravě pokrmů nabízí kniha Deipnosofistes také další a snad ještě zajímavější náhled do řeckých dějin. Prostřednictvím "diskuse" učenců při jedné z velkých hostin té doby, se můžeme i dnes přenést do doby Sokrata a jeho současníků a přesvědčit se o tom, že starosti, radosti i problémy tehdejších lidí se od těch současných tolik nelišily. Lidé zůstávají stejní, mění se jen doba, v níž žijí.

V patrně smyšleném rozhovoru učených mužů té doby, kteří se sešli na bohaté hostině, se čtenáři dozví, čím tehdejší obyvatelé žili. Zmiňovány jsou různé fiktivní postavy, z ncihž některé ale mají předobraz v reálných osobnostech představujících tehdejší vyšší společnost. Kniha je o to cennější, že v ní autor cituje z mnoha starších děl, a tak nabízí pohled ještě hlouběji do řecké historie. Některá díla jsou dokonce připomenuta a uchována jen tady a nikde jinde.