Štěstí, smůla - kdo ví?

Špagetko, co já bych za to dala, mít takového uklízivého manžela já drhnu naše 6 + 1 sama a když v sobotu ráno začnu,tak končím večer a pak se mi po podlaze proběhnou naše zvířátka a manžel a jsem tam, kde jsem byla

cathleen - tohle jsem teď vytiskla svému extrémně uklízivému manželovi a on se jen zeptal, proč si z něj dělám srandu, když chce, aby u nás byl pořádek.Zatímco já vytřu naše 1+1 za hodinu, on 1 dlaždičku leští 2 hodiny, sleduje ze všech stran, jestli se fakt blýská. Dřív jsem se vztekala, měla jsem pocit, že mě má za šmudlu, dneska ho nechávám uklízet, stejně to nikdy není dokonalý , když není doma normálně uklidím, protože on to nestihne dodělat dle svých představ ani za den

Catleen - Mirča mi vzala myšlenku o inteligentech a blbcích, co se týká pořádku

Cathleenk tomu prvnímu příběhu:člověk nikdy neví jestli to či ono nám někdy nebude ku prospěchu(ať už se jedná o věci příjemné nebo nepříjemné),třeba zrovna z toho nemilého co se nám stane,budeme jednou čerpat sílu k tomu aby jsme se znovu postavili na nohy.Tento příběh mi velmi sedí a myslím že už na mé liště zůstane chycený drápkem pořád.Ten druhý příběh:strašidelně pravdivý no a ten třetí,tudíž dnešní:-část přesně pasuje na mého staršího synka a no a se zbytkem se klidně ztotožním(tedy ne že bych měla doma takový bordel to ne,ale zkuste zachovávat naprostý pořádek při třech akčních dětech.No jinak bych řekla že je to tvé podívání rozšířená verze mého oblíbeného hesla:Pořádek je pro blbce,inteligent zvládne chaos.To si připomenu vždy když mi dvojčata přejdou bytem jako hurikán a já nechci přijít k infarktu.Přeji ti hezký a klidný den a děkuji za pobavení.Už jdu hledat jak si třetí příběh vytisknout-pro Vojtu na dveře-zatím umím jen celou stránku

Patnáctero mých dětí taky. Já jednou (teda nejen jednou ) donutila dceru si uklidit v pokojíčku a pak chodila, že nemůže najít to a ono, protože to měla pod stolem a tam to vždycky našla (což znamená, že to pod ten stůl po použití zase vždycky dala zpátky) a teď po úklidu neví, kde to má

1.Udržování nepořádku je časově mnohem úspornější než udržování pořádku.
2. Každý pořádek vzniká z nepořádku a je nestabilní.
3. Pořádek zneklidňuje, protože je v něm neustále potencionální nepořádek.
4. Nepořádek uklidňuje a zprostředkuje pocit uspokojení, protože je v něm potencionální pořádek, který si lze bez vynaložení jakékoli fyzické práce kdykoli představit.
5. Nepořádek je věčný a životaschopný a je přístupný změnám.
6. V nepořádku má člověk možnost vytvořit stabilní harmonii mezi svými potřebami a potřebami svého nejbližšího okolí.
7. Hledání předmětů a písemností je činnost produktivní, jelikož nutí člověka zabývat se předměty a písemnostmi, které by jinak ignoroval.
8. Nepořádek naučí člověka mít přehled jen o těch věcech, o kterých mít přehled je skutečně třeba.
9. Co nevysaješ, to vzápětí vytřeš.
10. Co vzápětí nevytřeš, to vysaješ nebo vytřeš příště.
11. Co nevysaješ a nevytřeš příště, to vysaje nebo vytře přespříště někdo jiný.
12. Co nevysaje a nevytře přespříště někdo jiný, to nepozorovaně vroste do organismu tvého bytu.
13. Předměty, které pokrývají podlahu, při úklidu nepřekážejí, protože se pohybem kartáče, vysavače nebo pohybem koštěte obaleného hadrem dávají také do pohybu.
14. Všechny mycí, prací a čistící prostředky jsou nepřátelé života, neboť ničí tuky a kyseliny, které člověka chrání, a neboť ničí mikroorganismy, s kterými je třeba žít v míru.
15. Jsou důležitější věci než domácnost....
(Bojím se, že jsem objevila Patnáctero našeho synka....a nejen našeho, jak tak poslouchám kamarádky, všude je to stejný)

Cathleen moc dobrý

dobrý

cathleen,,

Dva piloti s tmavými brýlemi jdou v dopravním letadle uličkou mezi sedadly. Jednoho vede slepecký pes, druhý hledá cestu ťukáním hůlky. Vejdou do pilotní kabiny, zavřou za sebou dveře a nastartují motory.
Cestující na sebe nervózně pohlédnou a čekají, kdy jim někdo oznámí, že jde
o žert. Jenže nikdo nepřichází a z reproduktorů se taky nic neozývá.
Letoun se začne pohybovat čím dál rychleji po ranveji a pasažéři sledují
okýnky, jak se blíží velké jezero na konci startovní dráhy.
Když už to vypadá, že letadlo v plné rychlosti vletí do vody, pasažéři začnou v hrůze panicky ječet.
V ten okamžik piloti přitáhnou řízení letadlo se zvedne do vzduchu.
Cestující si oddychnou a v klidu sedí na svých místech....jsou přesvědčeni, že letoun je v dobrých rukou.
V kokpitu se jeden pilot otočí k tomu druhému a řekne:
"Jednoho krásnýho dne ty lidi zařvou pozdě a všichni umřem...."

cathleen

Cathleen, nádhera,krásný a pravdivý příběhúplně mě to potěšilo a pohladilo po srdíčku a krásně se to četloMoc dobře jsi to vybrala a v této době je ten příběh obvzlášť trefný. Já ti děkuju za ranní a příjemný brobuzení na Topíkách

Jeden starý čínský příběh vypráví o chudém pastevci, který poskytl v nouzi přístřeší bohatému kupci. Ten mu z vděčnosti věnoval koně- krásnou mladou klisnu. Celá vesnice koně obdivovala a pastevci blahopřála k takovému štěstí. Ten však jen pokyvoval hlavou: “Štěstí, smůla – kdo ví? “
Neuplynul ani rok a klisna se zatoulala. Marně ji všichni hledali. Zase chodili přátelé k pastevci, tentokrát, aby ho utěšili. Ale on jen pokyvoval hlavou : “Štěstí, smůla – kdo ví ?”
Po čase se kobylka vrátila s hříbětem a stádem divokých koní. “Jaké štěstí ! “ mysleli si vesničané. Ale ani tato událost nevyvedla moudrého pastýře z míry : “Štěstí, smůla – kdo ví ?”
Pastýřův syn si hříbě velmi oblíbil. Vyrůstali spolu a jeden bez druhého neudělal ani krok. Z chlapce vyrostl statný mládenec, z hříběte nádherný hřebec. Oba byli mladí, bujní, neopatrní. A tak se stalo, že mládenec v plném trysku s koně spadl a zle si poranil nohu. “Zůstane navždy chromý,” konstatoval lékař. “Jaká smůla!” naříkali vesničané. “Štěstí, smůla – kdo ví? “ odpovídal pastýř.
V kraji vypukla válka. Verbíři jezdili po kraji. Všichni mládenci museli do boje. Jen pastýřův syn zůstal. Byl chromý....Štěstí, smůla- kdo ví?
I v našich životech se dějí podobné věci. To, co vypadá jako štěstí, se může obrátit ve zlo a smůla třeba přinese požehnání. Získáme spoustu peněz a opustí nás partner. Narodí se nám postižené dítě a rodinu to stmelí....Nechci tím říct, abychom se neradovali a za každou příjemnou událostí čekali pohromu. Ale nedejme se zdeptat pohromami, ať už těmi drobnými nebo i velkými. Vždyť i české přísloví praví, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Ukradli vám nové auto? - Kdo ví, možná byste se v něm vybourali. Povodeň vám vytopila byt? -Alespoň jste poznali opravdové přátele. Přišli jste o zaměstnání? - Třeba vás čeká lepší, takové, které vás bude bavit. Štěstí, smůla? Kdo ví?

.........poslala mi kdysi kamarádka a mně to už tehdy chytlo u srdce..............