Prezentace, videa, srandičky, ...

Pro všechny, kteří si myslí, že mají život těžký
a nová generace dětí
http://www.youtube.com/embed/rg37kafMsWk?feature=p...

Babičky jsou chytré

tejaja:
yesyesyesyesyesyesyesyes

BÁJKA

Klasická verzia:

Mravec pracuje cele dlhé horúce leto; postaví si dom a vytvorí zásoby na zimu.
Cikáda si hovorí, aký je mravec hlúpy, také pekné počasie a on stále len drie. Cikáda sa smeje, tancuje a užíva si.
Potom príde zima, mravec sa skryje do tepla domu a pochutnáva si na zásobách, kým sa cikáda trasie od zimy a bez jedla čoskoro zomiera.

Súčasná verzia:

Mravec pracuje celé dlhé horúce leto; postaví si dom a vytvorí zásoby na zimu. Cikáda si hovorí, aký je mravec hlúpy, také pekné počasie a mravec len drie. Cikády sa smejú, tancujú a užívajú si.
Čoskoro príde zima, mravec sa ukrýva do tepla domu a pochutnáva si na zásobách.
Cikády, trasúce sa zimou a vyhladované, zorganizujú tlačovú konferenciu, na ktorej sa pýtajú, kde vzal mravec právo na to byť v teple a byť dobre živený, zatiaľ, čo iní, menej šťastní, umierajú na podchladenie a hladom.
Televízia uvedie všetko v priamom prenose, ukazuje trasúce sa cikády a zábery mravca, ako si v teple útulného domova vychutnáva dobroty všetkého druhu.
Televízni diváci sú pobúrení faktom, že v takej bohatej zemi sú niektorí ponechaní utrpeniu ako chudáci cikády, kým iní si žijú v prepychu.
Interpelujú vládu, aby zvýšila mravcovi dane, musí predsa odvádzať spravodlivý diel.
Na základe výskumu verejnej mienky vyjde zákon o ekonomickej spravodlivosti a zároveň antidiskriminačný zákon so spätnou platnosťou.
Dane sú zvýšené, mravec dostane pokutu za to, že nezamestnal cikády a je mu daňovým úradom zabavený dom, pretože nemá peniaze na zaplatenie daní ani pokút.
Mravec emigruje do Lichtenštajnska.
Televízia pripraví ďalšiu reportáž, teraz o tučných cikádach, ktorým práve dochádzajú mravcove zásoby a to napriek tomu, že jar je ešte v nedohľadne.
Bývalý mravcov dom, teraz sociálna ubytovňa pre cikády, chátra za permanentného nezáujmu cikád aj vlády.
Vláde je vytýkaná nedostatočná sociálna podpora a je vytvorená špeciálna komisia s nákladmi desať miliónov eur.
Medzitým niektoré cikády zomrú na moderné civilizačné ochorenia (obezita, vysoký obsah cholesterolu v krvi, kardiovaskulárne ochorenie, žltačka typu C a iné) a tlač ešte viac podčiarkuje nutnosť starať sa o sociálnu nerovnosť a najmä o cikády.

Slovník cudzích slov:
mravec = normálny pracujúci človek ,
cikáda = každý si domyslí

Ak túto bájku nepošleš všetkým svojim známym, tak sa celkom nič nestane. Len cikády ťa za chvíľku "zožerú ".

"Dukátové" buchtičky

yanull: s tím taxikářem....

Příběh jednoho taxikáře:

Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Počkal jsem několik minut. Pak jsem zatroubil znovu.
Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal.
„Chviličku“, ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhnou po zemi.Dveře se otevřely až po dlouhé přestávce.
Stála přede mnou maličká asi devadesátiletá žena. Byla oblečená v kartounových šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze 40. let.
Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábyt byl zakrytý prostěradly.
Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky. V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí.
"Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?“, požádala mě. Odnesl jsem kufřík do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě.
Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Stále mi děkovala za laskavost.
„To nic není“, řekl jsem jí, „snažím se jen chovat se ke svým starším pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce“.
"To jsi opravdu hodný chlapec“, řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum.
"Ale to není nejkratší cesta“, upozornil jsem ji.
"Ach ano, já vím“, řekla. „Ale já nespěchám. Jedu do hospicu“.
Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly. „Moje rodina už dávno odjela“, pokračovala tichým hlasem.
„Lékař říká, že mi nezůstává moc času“. Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr.
„Jakou cestou byste jste chtěla jet?“, zeptal jsem se.
Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu.
Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé. Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička.
Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou a seděla schoulená v koutku, beze slova.
Pak najednou řekla: „Jsem už unavená, asi pojedeme“.Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala.
Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí.
Dva sanitáři přišli k autu jak jen jsme dorazili. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl malý kufřík do dveří
Žena už seděla v pojízdném křesle.
"Kolik vám dlužím“, ptala se, když vytáhla kabelku.
"Nic“, řekl jsem.
"Vždyť si musíte vydělávat na živobytí“, namítla.
"Mám i jiné pasažéry“, řekl jsem jí.

Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. A ona mě také pevně objala.
"Daroval jsi staré ženě trochu štěstí“, řekla. „Děkuji ti“.
Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života…
Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek.
Nemohl jsem ten den skoro ani s nikým mluvit.
Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat, než skončí směnu?
Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel?
Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal.
Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené,
protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.

Blondýna v kasinu
Přijde blondýna do kasina a zeptá se, jestli si může hodit kostkou.
Dva krupiéři naráz odpoví: „Samozřejmě“.
Blondýna: „A nevadilo by vám, kdybych u toho byla nahá?
Nosí mi to totiž štěstí."
Krupiéři: „Ale vůbec ne, madam.“
Blondýna se tedy svlékne, hodí hrací kostkou a za chvíli radostně
poskakuje a volá: „Já jsem vyhrála, vyhrála !“
Vezme výhru, obleče se a odejde.
Krupiér druhému krupiérovi: „A díval ses, co padlo?“
„Ne, myslel jsem, že se díváš ty.“
„No, já jsem si myslel to stejný...“

Poučení:
VŠECHNY BLONDÝNY NEJSOU BLBÉ,
ALE VŠICHNI CHLAPI JSOU STEJNÍ.

Jak dlouho se dožijetea na kolik let se cítítehttp://clovekonline.cz/wp-content/music/realage-up...

dobrýale už jsem se o ten její nebo jeho prst bála

Jak sundat prsten z nateklého prstu

Opičí zábavahttp://www.youtube.com/watch?v=Kb0XR3_obJ4&feature...

Něco pro pohlazení a dobrou náladu . http://www.youtube.com/watch?v=m2sSnVs1DUEPod tím jsou ještě další videa - pustila jsem si Mireille Mathieu a myslím, že ta je prostě nepřekonatelná, až jsem z toho měla husinu

Teda ta recyklace hodinek,to je nádhera, někteří lidé jsou fakt šikovní

Yanul:já vím,že to..napsal nekdo jiný,ale je to shodou okolnosti asi rok,co jsem četl o droze,kterou právě vyrábějí v Řecku.Je to prý to největší svinstvo, které je silně návykové.Říkají tomu Šíša.