Prezentace, videa, srandičky, ...

Rajče plodící brambory
http://video.idnes.cz/?c=A130930_134554_hobby-zahr...

srettka:To je dobrý. Taky bych mohla mít těch 200 let, ale mám jen těch 66.: Vážně je to přesné.

SKVĚLÉ SHRNUTÍ DNEŠKA!
aneb
KOLIK JE TI, BABIČKO?

Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá babičky: "Babi, kolik vlastně ti je let?" Babička se
zamyslí, pak si přitáhne vnoučka k sobě a začne mu odpovídat:

"No, než bych ti měla jen říct roky, raději se ti to pokusím vysvětlit. Tak
poslouchej..."

Narodila jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami,
antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové
paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky, oblečení se vypralo a
pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.

Vdala jsem se za tvého dědečka, žili jsme spolu, v každé rodině byla maminka
a táta. Muži ještě nenosili náušnice. Narodila jsem se před počítači,
paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní
prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.

Dokud mi nebylo osmnáct let, oslovovala jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´
Paní´ nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do
autobusu, děti a mladí lidé se snažili, aby jí uvolnili místo.
A pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu.

Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu
jako první. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nevstali, pokud v
okamžiku, když vstoupila, seděli. V té době vstávali od stolu pokaždé, když
vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik.
Muži ženám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátů.
Dívky znamenaly pro svou rodinu čest.

Učili nás rozlišovat dobré a špatné. Vážný vztah tehdy znamenal, že máme
dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými
příbuznými a přáteli.

Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme
stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací
stroje, počítače, notebooky. Slovo notebook znamenalo sešit..

Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, domácí
spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani
bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem.
Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod... Neexistovaly digitální
ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo
nejméně tři dny.Made in Korea či vyrobeno v Číně nebo v Thajsku tady
neexistovalo. Neslyšeli jsme o "pizza", McDonaldu nebo o instantní kávě.

V obchodě bylo možné koupit něco za 25 až 50 haléřů. V mé době byla tráva
něčím, co jsme kosili, ne kouřili!Tak, kluku, a teď mi řekni, kolik si
myslíš, že je mi let."

"Ale babi... to přeci není možný, aby ti bylo víc než dvě stě?", odpověděl
vnuk.
"Ale ne, miláčku," odpověděla s úsměvem babička, "je mi pouze
šestašedesát..."

Anna Kocikova: Drahuško, nevím.Podíval jsem se pod koberec,do váz,do květináčů,ba i na balkón, jestli tam neleží nožkami nahoru nějací ptáčci,po pozření mých knedlíků

jarda Kadic:Jaroušku a kam to mamuška zahrabalaPobavil jsi mě

Toto je že života.Jednou,když jsem byl ještě malý,nabízel jsem jednomu pejskovi cosi k jídlu.Už ani nevím,co to bylo,akorát si pamatuji,že mě to nechutnalo.Pes, starý slušňák si to vzal, dělal,jako že žere,a že mu to strašně chutná.Po očku mě pozoroval a když zjistil,že se nedívám, rychle to vyplivl a bleskově to zahrabal.
Proč to píšu:Dnes, ač opravdu umím vařit,jsem poprvé dělal sladké knedlíky.Recept jsem našel na těchto stránkách,ale neuvedu jej,on za to nemůže.
Takže udělal jsem těsto, naplnil, uvařil dal na talíř, posypal tvarohem,cukrem,polil máslem a postavil před mamču.A snadno se dovtipite,co následovalo.........

zadejte heslo!
-ponozka
-litujeme, heslo musí obsahovat minimálně 8 znaků!
-smradlavaponozka
-litujeme, heslo musí obsahovat minimálně 1 číslo!
-1smradlavaponozka
-litujeme, heslo musí obsahovat minimálně jedno velké písmeno!
-1DĚRAVÁsmradlavaponozka
-litujeme, heslo nesmí obsahovat za sebou následující velká písmena!
-1DěraváSmradlavaPonozka
-litujeme, heslo nemůže obsahovat diakritické znaky!
-1DeravaSmradlavaPonozkaAzdechniPokudtoUzneprijmes
-litujeme, toto heslo je už obsazené!

yanull:Jaňulko, to je božíjj, lidi by se měli nad sebou zamyslet, ty zvířátka jsou mnohdy daleko lepší co se citů, soucitu a pomoci druhým na daleko vyšší úrovni než lidé Krásné obrázky a není vidět žádný rozdíl péče-moje, jako tvoje a všem stejně

yanull:Tohle jsem zažila . Oprasila se nám prasnice a její malé měly málo selénu, projevovalo se to,že jim otekly klouby a nemohly chodit. Měla jsem zato,že je asi máma přilehla při kojení a tak jsem je dala zvlášť a dávala jim mléko z láhve. Naše fena, vlčák ,chodila se mnou, po očkování se jim klouby daly dopořádku. Ketina si se selátky hrála,nijak jsem tomu nevěnovala pozornost,ale náhoda tomu chtěla,že jsem si všimla,že Ketinka leží a selátka naní,podívám se a naše fenka dostala falešné březí, mléko a kojila tu partu hladovců. Musely jsme ji zavřít do kotce,protože by ji to ublížilo a tak selátka chodila až ke kotci alespoň do její blízkosti. Měla jsem slzy v očích když si představím,že slyšíme o novorozenci v igelitce.Proto je ten zvířecí svět tak krásný............ .

Kdo je moje máma

Bubeníci. Úžasné a obdivuhodné, jen se divím, že ještě nejsou z toho všeho v kartotéce u Chocholouška
http://www.youtube.com/embed/HW3QVLlK-kE?feature=p...

Jeden na večer :

Dr.Oetker.

Manžel sleduje fotbal.
Žena ho vyruší: “Můžeš opravit světlo na chodbě? Dlouho nesvítí.“
„Vypadá to snad, že bych měl na čele napsáno-elektrikář?“
„A co dveře u ledničky? Nedovírají.“
„Cože? Mam tam snad napsáno – pracovník Calexu?“
„Co alespoň opravit schody? Celé se hýbou, můžeme se na nich zranit.“
„jsem snad tesař s nápisem – OBI? Mám toho dost. Jdu do hospody, tam bude aspoň klid.“
Po dvou hodinách v něm začne hlodat svědomí a z hospody odchází.
Vrací se domů: schody opravené, světlo funguje. Vezme si pivo z lednice – je opravená.
Přistoupí k ženě: „ Teda jsi fakt dobrá. Jak jsi to všechno udělala?“
„Já ne, seděla jsem venku a brečela. Okolo šel borec a ptal se proč brečím?“
„Tak mu to povídám a on řekl, že to vše udělá, ale že se s ním buď vyspím, anebo mu upeču buchty.“
„A jaké jsi mu upekla?“
„ Já? No mám snad na čele napsáno Dr.Oetker?“

Snad to tak nedopadne!!!!

Jedu z práce. Je mi 75 let.

Musím vlakem,protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý.
Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchátkem a silnými
dioptriemi, vystupuji.

Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko.
To pravé mně vypíchl 70-tiletý oční chirurg při odstraňování šedého
zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc.

Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku.

Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se
pomočil. Opět to nestihl.

Vycházím ven a jdu na tramvaj.
Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí
ztrátou paměti.

Vystupuji a mám hlad.
V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří
dostat kuchaře z komatu.
Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije,než
dojde k mému stolu.

Chci zaplatit,ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme
přijít na to, kolik má vlastně vrátit peněz.

Jdu domů.
Děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít
nějakou práci.
Ne, děti moje,na to jste ještě příliš mladí.
Ještě pracujeme MY.

Jeden pro dnešek.
manžel: Miláčku co máme dnes k obědu?
manželka: Nic!
manžel: Miláčku, ale nic už bylo včera?!
manželka: Vařila jsem na dva dny!!!!

Už třikrát jsem byla v září v Karlových Varech a když se to povede, letos pojedu taky Přečtěte si něco o tomto krásném městěhttp://bubinga.blog.cz/1206/karlovy-vary