Námořnická vepřová plec

1. Děda jde do kuchyně. Vidím Vojtíška, jak nadzvedává poklice a libuje si. To bude dobrota, to bude dobrota. Zůstal jsem stát mezi dveřmi a koukám, jak lžíce mizí v hrnci s polévkou a slyším: Párková, ham (frankfurtská) a podruhé: Asi nějakej guláš nebo něco s vajíčkama? To bude asi ten dědův dobrej. Chutná? řekl jsem. Lekl se, až mu lžíce upadla do kastrolu. Dědo, ozvalo se. Dědové se zlobí jen naoko. Autorita musí být. Dědek mručí pod vousy, ale ve skutečnosti je rád, že se motají okolo plotny.
2. Vezmi 4 velké, opravdu velké cibule, sundej jim kabát a nasekej na drobno. Hrnec, raději kastrol, lépe se v tom vaří. Dej jmenovaný na plotnu, na teplou, přidej sádlo a když se z něj začne kouřit, tak tam vrzni tu cibuli. Stáhni oheň na polovinu a pomalu tu cibulku peč, ještě peč, neboj, jen ženský na to nemají nervy, pěkně do hněda. Jestli se nudíš, přihoď ten kmín. U toho pečení nakrájej plec, kůži sundej a nakrájej na větší kusy. A teď vše hup na tu cibuli, jasně i kůže. Proč? Někdo je nemá rád, jiný je miluje a ony tím svým kolagenem přispějí k hustotě výsledného pokrmu. Na to maso přidej protlak, trošku pepře, chilli a papriku, nezapomeň osolit. Přikryj poklicí a nech chvilku propařit, promíchej, nehleď na to, že se to trošku chytá, přitlač na vařečku a míchej. Maso pustí šťávu, když nemáš nervy v cajku, tak podlij trochou vývaru. Promíchej, přikryj, hlídej, míchej, přidej vývar. Jo, to víno, pokud jsi ho nevypil. V kastrolku vedle uvař vejce, třeba půlku pro každého, máš pravdu Vojtíšku, musí být na tvrdo, a dědo, co ten zbytek cibule? Tu nasekej na slabá půlkolečka a obal v hladké mouce. Dej olej na pánev a tu obalenou cibulku opeč (udělej tzv vídeňskou cibulku). Omáčku ochutnej, už by mělo maso být. Málo slané, aha, přidej ty dvě kostky bujónu a lisovaný česnek. Už je to dobré, ale řídké. Jo, jo, dej tam dva krajíce drobeného chleba a nech rozvařit. Nebo udělej Ameriku = do studené vody rozmíchej hladkou mouku a uprav hustotu tímto. Povař chvilku a je hotovo.
3. Už rvou za kliku. Verča ječí, Vojta mě předběhl, strkal mě na schodech, dědo, já chci jen druhý. Jí se i polévka, řekl děda přisně. Je párková, řve Vojta a Verča: Tak jo, ale málo. Jen tatínek rozvážně nalije, protože ví, že je vše dobré. Vojta má lžíci a talíř, to vždy ohluchne a oněmí, snad jen když říká: Dědo, můžu si přidat? Verunka mele a jí. A dědo, k druhýmu mi dej jen málo. Jé, ty máš k druhýmu rohlík, tak to já chci taky. Júú, žužu, a vytahuje mi z talíře vařené kůže, ty mám taky ráda. Tak už jen dobrou chuť, aktivní pomocníky a vděčné strávníky a budete na světě ještě raději, tak jako já.

Zveřejněno 7. 5. 2020