Buchtičky se šodó byly dřív luxusním dezertem. Víte, proč se jim říká dukátové?

Buchtičky přelité pudinkem

I když mají mnozí nejlepší sladké jídlo svého dětství v hlavě zafixováno pod názvem buchtičky se šodó a často se tak stále nabízí, musíme vás zklamat, většinou jsou buchtičky zalité „jen“ řídkým vanilkovým pudinkem nebo žloutkovým krémem. Tento voňavý krém rozhodně buchtičkám neubírá na dokonalosti a chutnají s ním přímo báječně, ale šodó to zkrátka není. Původně se ovšem buchtičky opravdu nabízely s pravým šodó jako delikátní dezert, jen se posléze stal vlivem okolností ze šodó krém a z luxusního moučníku sladké obědové jídlo, které nasytí i toho nejvybíravějšího dětského strávníka.

Omáčka z vinné pěny

A co je tedy to slavné šodó? Ve skutečnosti jde vlastně podle Českého etymologického slovníku o chaudeau. Tato lahodná omáčka má podobu lehounké horké pěny, do níž patří pouze našlehaná vejce a víno, a která se připravuje ve vodní lázni. Název je z francouzštiny a vznikl spojení dvou slov chaude eau neboli teplá voda. Její původ úplně jasný není, vyskytovala se ale i v bavorské a rakouské kuchyni jako Weinschaumsauce – tedy omáčka z vinné pěny. Podle webu Flauntyourfrenchness.ca prý tento krém tradičně připravovala nevěsta pro ženicha. Šlo ale spíš o samostatný dezert, jenže se do Francie dostal z ostrova Guadeloupe a mělo jít vlastně o takový „vaječňák“ kreolské kuchyně. V každém případě se zřejmě z něj vyvinuly francouzské sabayon a italské zabaione nebo také zabaglione – slavné dezerty připravené z ušlehaných žloutků, cukru a vína.

Při přípravě je zásadní výběr nějakého dobrého a kvalitního vína, což platí i pro chaudeau neboli vinnou pěnu, jíž se přelévá pečivo. Nejlepší je ze šumivého vína nebo šampaňského, ale také z dezertního vína, třeba z sherry nebo také z koňaku. Chaudeau lze případně připravit i s červeným nebo růžovým vínem. Pokud se podává samostatně jako krém, můžete jej dozdobit šlehačkou nebo ovocem. V méně jemných verzích se přidávají buď celá vejce, případně žloutek a bílek zvlášť. Podle chuti lze přidat i citronovou šťávu, na některých místech se místo normálního vína používá jablečné víno.

K nám se šodó rovnou s buchtičkami dostalo někdy v 19. století přes vídeňský dvůr, kde se používalo jako omáčka k přelití různých buchet, piškotů nebo jablečného závinu. Důkazem budiž Domácí kuchařka M. D. Rettigové, která nabízí recept na tzv. šató: „Vezme se 12 žloutků do hrnka pětižejdlíkového, dá se k nim čtvrt libry tlučeného cukru, z půl citronu nepokrájená kůra a žejdlík dobrého rakouského vína; hned zastudena se to hezky rozkloktá, pak se vůkol hrnka hodně uhlí dá anebo na rozpálené plotně se to dělat může, pořád se musí kverlovat, až se to pění a ve vaření zhoustne, pak se to honem do koflíčků leje a dá na stůl. Může se též k rozličným jídlám potřebovat, jako ke košíčkům, vařeným bábám (buding), smaženým štrúdlím a tak dále.“ Popis je to krásně poetický, když se ale buchtičky dostaly do školních jídelen, víno z krému zmizelo a nahradilo je mléko a nakonec i zmizela drahá vajíčka a místo žloutků se o dokonale zahuštěný krém postaral kukuřičný škrob, mouka nebo pudinkový prášek.

Zlatavé pečené dukátky

Zatímco šodó je zlatým hřebem pokrmu, buchtičky jsou jeho základem. Připravují se z klasického kynutého buchtového těsta a od těch běžných, které si Honza nesl v ranečku do světa, v nich chybí náplň. Těsto tak klidně může být i trochu vláčnější a nevadí ani, když bude trochu lepit. Z vykynutého těsta se tvarují buď malé bochánky, které se natěsno skládají jeden vedle druhého do máslem vymazané formy. Můžete si ovšem i usnadnit práci a z těsta jen vyválet několik hadů. Tak pak jen položte do formy vedle sebe a nakrájejte je na malé kousky. Těsto během pečení nabyde a vytvoří se krásné buchtičky. A pokud by vás zajímalo, proč se jim říká dukátové, je to prý kvůli jejich malé velikosti a zlatavému propečení, díky nimž prý připomínají malé dukátky.