Café Imperial je třicátou nejlegendárnější restaurací na světě: Vyzkoušeli jsme oslavovanou Pohlreichovu kulajdu

Kulajda jako trumf

Žebříček nejlegendárnějších restaurací na světě vydal Taste Atlas na konci minulého roku. Vítězem se stalo Café de Tacuba v Mexico City, stříbro si vysloužila Trattoria Vecchia Roma v Římě a bronz Warung Mak Beng v Sanuru, tedy na Bali. Skvělá zpráva ovšem je, že v první padesátce má svého zástupce i Česká republika. Je jím restaurace Café Imperial, která hodnotící zaujala především svou kulajdou.

Je ovšem typicky česká polévka skutečně tak skvělá, stejně jako i podnik Zdeňka Pohlreicha, obávaného kritika špatných restaurací? Rozhodli jsme se, že to vyzkoušíme na vlastní „kůži“ a do vyhlášeného Imperialu jsme vyrazili na ochutnávku.

Rezervace není snadná

Předně je třeba upozornit na to, že udělat si rezervaci do Pohlreichovy restaurace v Praze Na Poříčí není nic jednoduchého. Ne, že by rezervační systém byl složitou záležitostí, ale problém je s termíny. Pokud totiž chcete do Café Imperial zajít s jistotou volného místa, musíte se rozhodnout třeba 14 dní dopředu. Jinak budete muset vybírat z časů, které nejsou úplně fajn, pokud chcete zajít třeba na večeři.

Kdo by si myslel, že rezervace jsou na webu vytvořeny „na oko“, aby se zdálo, že je v restauraci stále plno, je vyveden z omylu hned při příchodu. My jsme přišli do restaurace v neděli v 15:15 a přesně, jak hlásil systém, bylo plno. Možná nervozita z toho, zda nebude podnik až moc „nóbl“ pro obyčejného zákazníka, každého přejde už v momentě, kdy vás jeden z číšníků uvede k vašemu stolu, pomůže vám z kabátů, které odnese do šatny. Není to totiž nijak strojené, ale úplně automatické.

Atmosféra prostoru i jídla

V momentě, kdy jsme usedli ke stolu na nás poprvé dýchlo kouzlo tohoto jedinečného prostoru. V televizních pořadech studeně vypadající místo je ve skutečnosti naopak velmi příjemné a útulné. Dobrý pocit navíc umocňuje obsluha, která funguje na jedničku.

Po objednávce pití, konkrétně tři deci místní oranžády za 109 Kč a Matcha mango Ice tea, také za 109 korun, z nichž obě chutnaly skvěle, došlo na to, proč jsme přišli, tedy na kulajdu. Než se k nám dostala, měli jsme ještě možnost ochutnat salámovo-sýrovou pomazánku s domácím chlebem, vyráběným v Café Imperial Dolce, nové cukrárně a pekárně, přidružené k Pohlreichově restauraci. Bylo překvapením, jak taková drobnost, jako je pečivo s pomazánkou, dokáže potěšit chuťové buňky.

Kulajda a ztracené vejce

Pak už došlo na to hlavní, na polévku, která pomohla z Imperialu udělat 30. nejlegendárnější restauraci na světě. A musí se nechat, že právem. Zdejší kulajda, za kterou dáte 148 korun, totiž skutečně stojí za ochutnání a následnou pochvalu. Nechybí v ní totiž nic, co by tato poctivá polévka měla nabídnout.

Houby, kopr, brambory, smetana a vejce. Vše perfektně vychucené, tak akorát kyselé. Navíc, pokud si ztracené vejce necháte vytéct do polévky, narazíte na úplně novou dimenzi chutí, jakou doma zvládnete vytvořit pouze pokud máte větší zkušenost s vařením. Jediným kazem je sice krásná, ale trochu nepraktická miska, která vám nedovolí si polévku vychutnat do posledního sousta, což je velká škoda.

Funguje „Šéf“ jako v televizi?

Člověk se v restauraci Zdeňka Pohlreicha neubrání onomu pocitu, že musí sledovat, zda je všechno tak, jak „Šéf“ radil ostatním restauratérům v televizi. Nakonec zjistí, že tomu tak je a vlastně by to mělo být samozřejmé ve všech lepších restauracích, nebo těch, které si na ně hrají.

Na jakoukoliv poznámku, kterou Pohlreich v Ano, šéfe! pronesl, si vzpomenete, a uvidíte, jak to slavný šéfkuchař myslel. Tady totiž funguje dobře promazaný stroj, který plní příkazy člověka, který očividně ví, o čem mluví. Jen ta slánka a pepřenka na stole byly překvapením, ale patrně se nějaké standardy od dob natáčení sledovaného televizního pořadu změnily.

Jak to vypadá v Café Imperial, zjistíte v naší fotogalerii:

Fotogalerie - Café Imperial

Dalších 10 fotek

Ukázat 13 fotografií

Zdroj informací: 

tasteatlas.com - Most Legendary Restaurants