Jak se vyznat v dýních a na co se která hodí?

Tykve, patřící mezi nejstarší kulturní plodiny, se do Evropy dostaly z teplých oblastí Ameriky teprve v průběhu 16. století a to nejspíš díky španělským výpravám. Původní planě rostoucí druhy mají výrazně hořkou dužinu a nechutnaly by nám.
Rod tykví sice zahrnuje 27 druhů, ale pro nás je nejzajímavějších pět druhů, které se nejvíce pěstují a používají. Jednotlivých odrůd, které spadají do těchto pěti druhů, je dnes velmi mnoho a průběžně přibývají další a další. Tykev totiž patří mezi snadno se křížící rostliny, což jsme si možná nechtěně vyzkoušeli na vlastní zahradě. Pokud si chceme od některé rostliny ponechat semena pro další sadbu, musíme její květy chránit před opylením, jinak by na ně hmyz přenesl pyl z jiných odrůd a v následujícím roce bychom byli zklamaní. 

Pět druhů tykví, se kterými se nejčastěji setkáme

Nejpěstovanější jsou tyto druhy: tykev obecná (cukety, patisony, tykev špagetová), tykev velkoplodá (Goliáš, Hokkaido), tykev muškátová (máslová), tykev fíkolistá a tykev pomíchaná. Podíváme se blíže na jednotlivé druhy a jejich využití.

Tykev obecná

Tento druh je pro nás v kuchyni velmi zajímavý. Patří sem např. cukety, patisony, kabačky a tykev špagetová.

Cukety se k nám dostaly přibližně v 80. a 90. letech minulého století, vznikly šlechtěním v Itálii. Brzy z nich byl velký hit, který si získal úspěch v mnoha kuchyních. Hledaly se způsoby, jak je využít a přibývalo mnoho receptů. V našem receptáři jich najdete takřka 700. Cuketám se na zahrádkách daří a díky neutrální chuti je využijeme do slaných i sladkých pokrmů. 

Tykev špagetová je opravdu specialita. Její plody v odstínech krémové, žluté a oranžové, mají hmotnost 1–3 kg. Jsou méně sladké než plody Hokkaido. Mají dlouhou trvanlivost. Nejzajímavější je, že po tepelném zpracování se rozpadají na vlákna, která připomínají špagety. Po upečení je z plodů vyjmeme snadno vidličkou. Využijeme je stejně jako špagety klasické – tj. jako přílohu. Můžeme je přidávat i do polévek. Tykev špagetová je jedna z nejchutnějších dýní, vaříme nebo pečeme ji celou i se slupkou.  

Zajímavostí je, že mutací tykve obecné vznikla tykev olejná. Její dužnina se ke konzumaci sice skoro nepoužívá, ale pěstuje se kvůli semenům, které nemají tuhou slupku. Díky tomu jsou velmi vhodná k přímému konzumu. Jsou mimořádně výživná, stejně jako semena z dalších dýní, která ale kvůli tuhé slupce málokdo jí. Semena využijeme ať už k přímému konzumu nebo opražená. Opraženými semeny na pár kapkách oleje můžeme posypat dýňovou polévku. Dýňová semena se mimo jiné vyznačují vysokým obsahem zinku. Sáhneme po nich, když chceme podpořit léčbu zánětu močového měchýře. Muži je ocení pro pozitivní vliv na prostatu. Pro podporu léčby se doporučuje 5 lžic dýňových semen denně.

Ze semen dýně olejné se lisuje olej, který je velmi zdravý a vhodný k použití zastudena. Můžeme ho používat do salátů nebo si jím potřít pečivo místo másla. Chuť je zajímavá, jemně oříšková a výrazná.

Tykev velkoplodá 

Tykev muškátová je další zajímavý druh z rodu tykví, který se vyznačuje vyššími nároky na teplo. Tykev muškátová (nazývaná často máslová) má název odvozen od máslové konzistence dužniny, tuto konzistenci získá po tepelné úpravě. Má příjemně oříškovou chuť. Hodí se na zapékání, výrobu marmelád a zavařenin. Do tohoto druhu patří odrůdy s různým tvarem a vzhledem.

Pro typ butternut je typický hruškovitý tvar se světle oranžovou tuhou slupkou, která má lehce našedlý odstín. Dužina trochu připomíná avokádo. Tato dýně obsahuje jen malé množství semen. Hodí se do polévek, přidává se do těsta jako zvláčňující složka, používá se do moučníků, kompotů a nádivek do drůbeže. Můžeme ji grilovat, hodí se k těstovinám i rýži. 

Tykev fíkolistá

Jedná se o čtvrtý významný druh z rodu tykví, který se používá jako podnož pro skleníkové okurky, aby získaly odolnost vůči houbových chorobám a větší životaschopnost. Takže druh zajímavý pro zahradníky.

Tykev pomíchaná 

Poslední významný druh z rodu tykví, který zahrnuje různé odrůdy vzniklé křížením. Mnoho z nich se hodí se pro dekorativní účely.

A několik zajímavostí na závěr

Všechny druhy tykví jsou jedlé, což ale vůbec neznamená, že jsou všechny chutné. Navíc slupka některých je velmi tuhá, jiné jsou zase tak malé, že nám ani za zpracování nestojí. To je případ tykví okrasných, které se vyznačují velmi dlouhou trvanlivostí a zahrnují mnoho variant s velmi zajímavým vzhledem.

A proč se někdy říká dýně a jindy tykve? Výraz "dýně" je vlastně zažité a příjemně znějící označení plodů tykví, především patřících do dvou výše uvedených druhů - tykve obecné a tykve velkoplodé. 

Když si tykev (dýni) doneseme domů, vůbec to neznamená, že ji hned musíme uvařit. Naopak ji můžeme nechat nějakou dobu (třeba dva týdny) odpočívat, mezitím si trochu užijeme její dekorativní krásy. Během té doby se dokonce zlepší její chuťové a výživové vlastnosti. A pak se můžeme pustit do jejich zpracování:

Dýně

Podzim si žádá husté, vydatné polévky. Sychravé, jaksi šedé podzimní počasí navíc krásně rozčísne jasná barva na talíři. Z obou těchto důvodů je v tomto ročním období dýně královnou mezi zeleninami.…