20 vzpomínkových jídel ze školky: Mají vliv na naše chutě i v dospělosti

Většina dětí nemá maso ráda a odmítá je. Možná je to proto, že kousky masa jsou pro ně tuhé a jim se je nechce kousat. Ve školkách je vhodnější maso umlít a podusit ho ve šťávě se strouhanou zeleninou. K takovému jídlu se hodí bramborová kaše nebo rýže. Omáčka, zjemněná smetanou, se může podávat i s knedlíkem.

Špagety s kečupem a sýrem patřily mezi nejoblíbenější dětská jídla. Ve školce jsou špagety nahrazeny menšími těstovinami (kolínka, vřetena, mušle), při kterých se dítě tak nezašpiní. Rajčatová omáčka se dříve nahrazovala kečupem, ale rajčata jsou pro malé děti vhodnější. Pokrm sypeme strouhaným sýrem.

Někdo ji nenávidí a někdo miluje. Řeč je o krupicové kaši, přezdívané pohádka mládí. Kuchařky ji sypaly kakaem nebo skořicí s cukrem a kapaly máslem. V současnosti se místo cukru používá med a banán a ke zdobení kousky čerstvého ovoce. S krupicovou kaší se rychlé instantní kaše nemohou vůbec srovnávat.

Zelenina je pro výživu velice důležitá, i když ji děti většinou odmítají. Ve školce nezbývá nic jiného, než zeleninu zamaskovat do jiného jídla. V tomto případě je to mletá kapusta (s masem i bez), jemně ochucená jako karbanátek a podávaná s bramborovou kaší. Děti ani nepoznají, že jí kapustu.

Zelenina, kterou děti rády jedí, je mrkev. V tomto případě ji kuchařky připravovaly pokrájenou nebo strouhanou, podušenou na másle, s kouskem vepřového či hovězího masa nebo také bez něj. K mrkvi se podávala bramborová kaše nebo šťouchané brambory se zelenými bylinkami.

Noční můrou většiny dětí býval čaj s mlékem. Některé děti mu dávaly přednost před čajem nebo samotným mlékem, ale těch bylo málo. Kuchařky mu říkaly švédský nebo anglický čaj a připravovaly ho z černého čaje s cukrem a plnotučným mlékem, které horký čaj hned ochladilo.

Nenáviděnou koprovou omáčku připravovaly kuchařky ve školce buď s bramborem a nasekaným vejcem nebo s kouskem hovězího masa a knedlíkem. Z moučnaté bílé hmoty se postupem času stala jemná, sametově hladká omáčka s koprem, kterou si oblíbili i ti dospělí, kteří ji v dětství nesnášeli.

Polévka je grunt, říkavaly naše babičky, a měly pravdu - husté polévky s pečivem mnohdy nahradily i hlavní jídlo. Pro děti se připravovaly polévky na jíšce z másla a hladké mouky se strouhanou zeleninou a byly do ní zavařeny krupky, hrubá krupice nebo rýže. Petrželku děti pečlivě vybíraly a odkládaly na stůl.

Žemlovka byla oblíbená v těch školkách, kde se připravovala z vánoček a ochuceného tvarohu. Děti nesnášejí rozmočené rohlíky a většina žemlovek tak - bohužel - vypadala. Nezachránila to ani varianta se strouhanými jablky s rozinkami, ani dobře opečený povrch se závějí moučkového cukru. 

Všeobecně neoblíbeným pokrmem byla hrachová kaše, připravená ze žlutého nebo zeleného hrachu, po uvaření rozmixovaná na malé kousky. Kuchařky k ní podávaly libový párek nebo plátek uzeného masa a smaženou cibulku. Na rozdíl od malých dětí dospělí svou nechuť k hrachové kaši překonali.

Velké nadýchané koule byly plněné ovocem nebo povidly a posypané kakaem, strouhaným tvarohem, skořicovým cukrem nebo osmaženou strouhankou. Sladké kynuté knedlíky patřily mezi několik druhů jídel, které děti zbožňovaly a většinou si lásku k nim přenesly až do dospělosti.

Dušené maso s UHO omáčkou ve všech možných podobách se tradičně podávalo s těstovinovými kolínky. Jednou byla omáčka řídká, podruhé hustá, mastná nebo s kapkou kečupu. Šlachovité hovězí nebo vepřové maso děti odkládaly stranou. Perkelt s kuřecím masem měl o trochu větší šanci dětem zachutnat.

Noční můrou každého školkáčka byla drožďová pomazánka na krajíčku tmavého chleba. Droždí bylo v minulosti jedním z mála dostupných a levných zdrojů vitamínů, proto se přidávalo i do pomazánek nebo do polévek. Výrazná kvasnicová chuť i v této době mnoho lidí od jeho konzumace odradí.

Sladká jídla patřila vždy mezi oblíbená - ale rýžový nákyp mezi ně nepatřil. Rýže, uvařená v mléce a nakypřená bílkovým sněhem, se prokládala ovocem (jablka, švestky, jahody, meruňky) a pak zapekla v troubě do zlatova. Mnoho dospělých nechápe, proč rýžový nákyp neměli jako děti rádi.

Děti nemají ryby rády kvůli ostrým kostem - filé je ale bez kostí, takže bylo servírováno i malým dětem ve školce. Nejčastěji bylo zapečené na másle se zeleninou a podávané s bramborovou kaší nebo vařenými bramborami. Jen málokdy dostaly děti filé obalené v trojobalu nebo v těstíčku.

Jak přimět děti, aby snědly tvaroh? Nejčastěji jím byly plněny buchty, které se podávaly s kakaem, bílou kávou nebo se švédským čajem. Když nebyly buchty, upekly paní kuchařky linecký koláč s tvarohem a v sezóně ovoce byla nadýchaná bublanina. Na takovou svačinku se všechny děti těšily.

Jemné kuřecí maso v menším množství se hodilo k přípravě rizota. Uvařenou rýži smíchaly paní kuchařky s hráškem a s kostičkami mražené podušené zeleniny a na talíři ho posypaly strouhaným sýrem. Když nebylo maso, stačila rýže se zeleninou - dětem to nevadilo, hlavně že měly hrášek.

Zelená špenátová omáčka v nás zanechala rozporuplné pocity až do dospělosti. Jako děti jsme špenát nemusely, jako dospělým nám vůbec nevadí. Dětem byla omáčka podávána s bramborami a natvrdo vařeným vajíčkem nebo kouskem dušeného vepřového nebo hovězího masa.

Smetanové omáčky děti zasytily a hlavně jim chutnaly. Do bílých a paprikových omáček se přidávala kuřecí prsíčka nebo vepřová kýta, a to po orestování na cibulce. Omáčky se podávaly s těstovinami, knedlíkem nebo s rýží. Místo kuřecích prsíček se občas použila i neoblíbená kuřecí játra.

Svačinka nebyla pokaždé jen chléb s pomazánkou nebo vánočka s ovocem. Velmi oblíbené byly sladké moučníky, které paní kuchařky pekly na velkém plechu, aby všechny děti podělily. Mezi ty dlouho očekávané patřil perník s marmeládou a když to bylo možné, i s čokoládovou polevou.